Prolog » Snad největším hříchem dnešního světa je skutečnost, že lidé začali ztrácet smysl pro hřích. « Pius XII.

Jíra Mrákota nebyl dobrý člověk. Místo desatera přikázání se raději držel napěněného džbánku a povětrných ženštin. Nakonec se stal loupežníkem a přepadal pocestné pěší i na vozech v hustém a rozlehlém hvozdu zvaném Vídrholec nebo Fiedervolec¹ . Nutno dodat, že hrdina tohoto příběhu neskončil dobře, podobně jako řada jiných v poučné knížce Praha mordýřská a zlodějská. Ta knížka v sobě obsahuje mnoho zla, ale nedosahuje velkoleposti hrůz, kterou Hannah Arendtová převedla na banalitu větou: „Eichmann si — hovorově řečeno — jen neuvědomil, co dělá².

Když spáchám hřích a jsem si toho vědom, prožívám v jisté intenzitě pocit viny. U té lze rozlišit tři rozměry: pudovou, morální a duchovní. Jednal jsem pudově a dodatečně si to racionalizuju rozumově. Jako „živočich“ vím, že jsem udělal něco, co se nemá. To vědí i mí živočišní příbuzní stvoření do houfu, kteří mě za to mohou zpohlavkovat. Rovina morální má co do činění se svědomím, a to, jak známo, je hlodavec, který hryže. Hříchu nezabrání, ale znemožní mít z něj plné potěšení. Nakonec je tu obava z vyšších mocností, kterým se hříchy údajně nelíbí. Pověstmi o potopě jako odplatě za hříchy lidí je protkána celá naše kultura od svých prvopočátků. Ale zpět k oné mrazivé větě, která popisuje jednání vykonavatele holokaustu: „Eichmann si — hovorově řečeno — jen neuvědomil, co dělá.“

V této větě je moje odpověď na otázku, proč jsem po řadě psychologických poudaček sepsal knihu o Desateru³ . Nad mezilidskými principy je Desatero odkazem také k vyšším principům mravním. Zatímco tato přikázání upravují zásadním způsobem vztahy lidí navzájem a jejich vztahy k Bohu, je následující text věnován sedmeru hlavních hříchů. Jejich název není míněn jako „důležitější než desatero“, ale je odvozen z toho, že pocházejí z lidských hlav, z lidské mysli a jejích choutek, touhy překračující mezilidská pravidla, což Boha ovšem štve také. Tyto hříchy se nazývají také hříchy smrtelné či kardinální, což není označení jejich vznešeného autora. Pojem pochází z latinsko- -italského „cardo“, což je do češtiny přeloženo nejlépe jako „pant“, na kterém jsou zavěšeny dveře, které se tak mohou otáčet. A podobně se kolem těžiště menšího zla otáčejí, zjevují, mizí a znovu se otevírají hříchy této kategorie.

Někteří se naopak o dítě soudí, protože na ně „mají právo“ a naprosto nejsou ochotni připustit, že primární by mělo být právo dítěte. Měl jsem pacientku, jejíž bývalý manžel odvážel ob týden dvouletou dceru z Prahy do Ostravy, kdy bydlel na ubytovně s družkou. Holčička se začala počurávat a řvát ze spaní. Trvalo tři měsíce než s pomocí jednoho mého známého a ochotného právníka a ombudsmana se utrápené dítě mohlo vrátit matce.

Helénská kultura, na niž se tak ochotně odkazujeme, nám zanechala dva zatraceně rozdílné typy otce. Prvním je Odysseus, který se nechtěl zúčastnit trojské výpravy a simuloval šílenství, podobně jako za mého mládí a dospělosti činili žadatelé o modrou knížku. Když pro něj přišli Agamemnonovi verbíři, našli ho za pluhem orajícího písek a rozsévajícího do ní sůl¹. Odysseus byl mazaný, ale v poselstvu se našel ještě mazanější muž jménem Palamédés, který před orajícího položil jeho malého synka Telemacha. Odysseus se mu vyhnul, z čehož všichni usoudili, že je příčetný a do války musel.

Představa Odyssea jako lstivého chlapíka, který se z každé bryndy dokáže vylhat, je zjednodušená. Plnost Odysseovy osobnosti doplňuje skutečnost, že Moira², což byla bestie, že se jí i bohové báli, určila losem Odysseovi takovou míru strádání, kterou by žádný jiný smrtelník neunesl. Je tu tedy osudový závazek věčného těžkého břemene, jímž při nedostatku válečných příležitostí a námořních dobrodružství, je otcovství.

Neboť oni patří do kategorie „neví, že neví“, což František Koukolík označuje termínem „stupidity“. Stupidity není hloupý, nevzdělaný nedostatečně zásobený informacemi, stupidity je nevhodné používání. přijímání, zpracování a uplatňování kognitivních vzorců. Každý máme ty svoje a politici se vypracovali do určité kategorie.

"Who am I when I'm not working?" Loss of work identity as an overlooked psychosocial consequence of unemployment

Abstrakt: Článok sa zameriava na psychosociálne dôsledky nezamestnanosti so zvláštnym dôrazom na stratu pracovnej identity a jej dopad na každodenný život jedincov. Na základe kvalitatívneho výskumu so vzorkou 10 participantov – 6 nezamestnaných osôb a 4 zamestnaných odborníkov poskytujúcich mentoring a podporu – boli analyzované subjektívne skúsenosti a perspektívy účastníkov. Výskum využil trojstupňové kódovanie (otvorené, axiálne a selektívne), ktoré umožnilo identifikovať hlavné témy zahŕňajúce narušenie dennej štruktúry, pokles sebahodnotenia, pocity hanby a sociálnu izoláciu, stratu zmyslu a pracovnej identity, profesionálnu frustráciu, ako aj rozličné adaptívne stratégie na zvládanie týchto situácií. Selektívne kódovanie umožnilo vytvoriť paradigmatický model rekonštrukcie pracovnej identity, ktorý prepája psychosociálne mechanizmy so stratégiami adaptácie a zdôrazňuje dynamický proces jej znovuobnovenia. Výsledky poukazujú na význam integrácie psychosociálneho prístupu do politík trhu práce a intervencií zameraných na návratnosť do zamestnania.
Kľúčové slová: nezamestnanosť, pracovná identita, psychosociálne dôsledky, kvalitatívny výskum, adaptívne stratégie, mentoring

Abstract: The article focuses on the psychosocial consequences of unemployment, with particular emphasis on the loss of work identity and its impact on individuals’ daily lives. Based on a qualitative study involving 10 participants – 6 unemployed individuals and 4 employed professionals providing mentoring and support – the research analyzed subjective experiences and perspectives. Using a three-stage coding process (open, axial, and selective), the study identified key themes such as disruption of daily structure, decreased self-esteem, feelings of shame and social isolation, loss of meaning and work identity, and adaptive coping strategies. Selective coding resulted in a paradigmatic model of work identity reconstruction, highlighting the dynamic process of restoring work identity through psychosocial support and mentoring.
Keywords: unemployment, work identity, psychosocial consequences, qualitative research, adaptive strategies, mentoring

Quality of life in people diagnosed with schizophrenia

Abstrakt: Schizofrénia je veľmi závažné psychické ochorenie, ktorého etiológia nie je úplne známa. Vyznačuje sa poruchami myslenia, vnímania aj emotivity. Existuje niekoľko popísaných foriem schizofrénie, pričom každá z nich má spoločné znaky. Jeden z nich je aj kognitívny deficit, ktorý hrá významnú rolu v každodennom živote človeka. Kognitívny deficit stále ostáva jednou z najväčších výziev v liečbe schizofrénie, keďže ešte nie je stanovený presný prístup k jeho liečbe. Hlavné nedostatky sa objavujú najmä v exekutívnych funkciách, pozornosti, epizodickej pamäti a psychomotorike.
Výskum porovnával kvalitu života schizofrenikov a kontrolnej skupiny pozostávajúcej zo zdravých ľudí bez psychiatrickej diagnózy.Výskumné zistenia potvrdzujú významný vzťah medzi kognitívnym deficitom a kvalitou života, pričom s nárastom kognitívneho deficitu kvalita života výrazne klesá. Výskum nepotvrdil štatisticky významné rozdiely v kvalite života schizofrenikov a kontrolnej skupiny. Výsledky nedemonštrujú významný rozdiel v sebaposúdení kvality života a kognitívnych funkcií ako u schizofrenikov, tak u zdravých ľudí. Výsledky tiež nepreukázali vzťah veku a kvality života.
Kľúčové slová: Kognitívne funkcie, Kognitívny deficit, Kvalita života, Schizofrénia

Abstract: Schizophrenia is a very serious mental illness whose etiology is not fully understood. It is characterized by disturbances in thinking, perception, and emotion. There are several described forms of schizophrenia, each of which has common features. One of them is cognitive impairment, which plays a significant role in a person's daily life. Cognitive deficit remains one of the biggest challenges in the treatment of schizophrenia, as no precise approach to its treatment has yet been established. The main deficiencies appear mainly in executive functions, attention, episodic memory, and psychomotor skills.
The study compared the quality of life of schizophrenics and a control group consisting of healthy people without a psychiatric diagnosis. The research findings confirm a significant relationship between cognitive deficits and quality of life, with quality of life declining significantly as cognitive deficits increase. The research did not confirm statistically significant differences in the quality of life of schizophrenics and the control group. The results do not demonstrate a significant difference in self-assessment of quality of life and cognitive functions in both schizophrenics and healthy people. The results also showed no relationship between age and quality of life.
Key words: Cognitive functions, Cognitive deficit, Quality of life, Schizophrenia

Love is a story: Sternberg’s Narrative Theory of Romantic Relationships

Abstrakt: Nasledujúci článok sa venuje analýze vzťahovej teórie Láska je príbeh amerického psychológa Roberta J. Sternberga. Podľa jeho teórie, romantická láska nie je len akýmsi pominuteľným citom či sériou náhodných udalostí, ale má skôr naratívny charakter – podobne ako príbehy, ktoré poznáme z románov či filmov. Tieto príbehy následne určujú výber partnerov a dynamiku našich vzťahov. Zároveň, vzájomná kompatibilita v romantických vzťahoch je ovplyvnená tým, či a do akej miery sa jednotlivé príbehy partnerov spájajú a dopĺňajú. Článok situuje Sternbergovu teóriu do širšieho kontextu sociálno-kultúrneho chápania lásky a skúma jej prepojenie s naratívnou psychológiou a teóriou pripútania. Približuje proces konštruovania ľúbostných príbehov, pričom analyzuje tri vybrané príbehy lásky (príbeh učiteľ-študent, príbeh uzdravenia, vojnový príbeh). V závere kriticky hodnotí transformačný potenciál teórie rovnako ako jej limity.
Kľúčové slová: Robert J. Sternberg, romantická láska, partnerské vzťahy, vzťahová teória, príbehy lásky, naratívna psychológia, teória pripútania

Abstract: The following article analyses the relationship theory Love Is a Story by American psychologist Robert J. Sternberg. According to his theory, romantic love is not merely a fleeting emotion or a series of random events, rather, it possesses a narrative character – similar to the stories we encounter in novels or films. These stories subsequently shape our partner choices and the dynamics of our relationships. At the same time, mutual compatibility in romantic relationships is influenced by whether and to what extent the individual stories of partners merge and complement each other. The article situates Sternberg’s theory within a broader socio-cultural understanding of love and explores its connections with narrative psychology and attachment theory. It further elucidates the process of constructing love stories by analysing three selected stories (the teacher–student story, the healing story, the war story). In the conclusion, it critically evaluates both the transformative potential of the theory and its limitations.
Keywords: Robert J. Sternberg, romantic love, romantic relationships, relationship theory, love stories, narrative psychology, attachment theory

Ilustrácia: Vytvorené AI (2025)

Publikáciu „Šikanovanie a kyberšikanovanie mládeže II.“ napísala PhDr. Ľudmila Húsková, PhD., ktorá pracuje na Okresnom riaditeľstve Policajného zboru v Martine, kde je referentom špecialistom skupiny prevencie. Kniha reflektuje pracovné skúsenosti autorky v poviedkach, ktoré sú najoriginálnejšou a z hľadiska prevencie trestnej činnosti najprínosnejšou časťou celého autorského diela. Na záver každej kapitoly je podávané individuálne riešenie situácie za predpokladu splnenia zákonných náležitostí. Pozitívna motivácia vyplývajúca z celej knihy môže do budúcna len napomôcť jej čitateľom pri riešení situácie, keď sa dieťa stane agresorom alebo obeťou protiprávneho konania.

Hedonizmus, nihilizmus a morálny kolaps: filozofická interpretácia Noého filmu Climax

Abstract: The following paper analyzes Gaspar Noé’s Climax (2018) as an allegory of the moral disintegration in postmodern society. Through film analysis and philosophical reflection, it examines the representation of hedonism, nihilism, and the breakdown of social bonds within an isolated community of dancers that functions in the film as an allegorical micro-society reflecting the value and moral contradictions of contemporary society. The aim of the paper is to interpret Climax as a philosophical and ethical reflection on moral disintegration, revealing the tensions between individualism, pleasure, and the failure of collective values in postmodern culture.
Keywords: Gaspar Noé, Climax, hedonism, nihilism, moral disintegration, postmodern society

Abstrakt: Nasledujúci príspevok analyzuje film Gaspara Noého Climax (2018) ako alegóriu morálnej dezintegrácie v postmodernej spoločnosti. Prostredníctvom filmovej analýzy a filozofickej reflexie skúmame reprezentáciu hedonizmu, nihilizmu a rozpadu sociálnych väzieb v izolovanej komunite tanečníkov, ktorá vo filme funguje ako alegorická mikrosocieta odrážajúca hodnotové a morálne rozpory súčasnej doby. Cieľom príspevku je interpretovať Climax ako filozoficko-etickú reflexiu morálnej dezintegrácie, v ktorej sa odhaľuje napätie medzi individualizmom, pôžitkom a zlyhaním kolektívnych hodnôt postmodernej kultúry.
Kľúčové slová: Gaspar Noé, Climax, hedonizmus, nihilizmus, morálna dezintegrácia, postmoderná spoločnosť

Ilustrácia: vygenerované AI (2025)

Contributions of Individual Psychology to the Humanistic Concept of Ethical Education

Abstrakt: Článok sa zameriava na analýzu východísk individuálnej psychológie so zreteľom na deskripciu kľúčových aspektov jej psychologicko-filozofického konceptu porozumenia človeka. Na základe komparácie a identifikácie prepojení medzi humanistickým konceptom etickej výchovy a individuálnou psychológiou poukazuje na prínosy individuálnej psychológie v rozvoji profesijných a osobnostných kompetencií učiteľov (nielen) etickej výchovy. Zvolený metodologický prístup umožnil naplniť hlavný cieľ štúdie, a zároveň priniesť aplikačný rozmer v podobe konkrétnych úvah, myšlienok, otázok a podnetov pre učiteľov, ktoré môžu prispieť ku skvalitneniu pedagogickej praxe, najmä v oblasti porozumenia žiakom a rozvoja vzťahov v triede. Článok tak v rámci svojej teoreticko-aplikačnej koncepcie poskytuje systematický a konzistentný teoretický sumár s presahom do pedagogickej i spoločenskej praxe.
Kľúčové slová: etická výchova, humanistická psychológia, individuálna psychológia

Abstract: The article focuses on the analysis of the foundations of individual psychology, with an emphasis on describing the key aspects of its psychological-philosophical concept of understanding human beings. Based on a comparison and identification of the connections between the humanistic concept of ethical education and individual psychology, it highlights the contributions of individual psychology to the development of professional and personal competencies of teachers (not only in ethical education). The chosen methodological approach allowed the main objective of the study to be achieved while also providing an applied dimension in the form of specific reflections, ideas, questions, and recommendations for teachers, which may contribute to improving pedagogical practice, particularly in understanding students and fostering classroom relationships. Thus, within its theoretical-applied framework, the article offers a systematic and coherent theoretical summary with implications for both pedagogical and societal practice.
Key words: ethical education, humanistic psychology, individual psychology

Radomír Masaryk - Ten druhý výskum: Úvod do kvalitatívnych metód v psychológii
Bratislava: Univerzita Komenského, 2021

Recenzovaná publikácia "Ten druhý výskum" predstavuje metodologickú učebnicu zameranú na kvalitatívne metódy v psychológii. Autor ju adresuje najmä študentom, no prínosná je aj pre širšie publikum, ktoré si chce vytvoriť pevný základ v oblasti metodológie výskumu. Autor zdôrazňuje, že metodológia je základom tvorby poznania a nemala by byť redukovaná len na abstraktný, povinný predmet. V úvode publikácie poukazuje tiež na to, že pre mnohých študentov sú metodologické disciplíny vnímané ako tzv. „strašiak“, prípadne ako povinná jazda počas štúdia. Z tohto dôvodu je cieľom publikácie predstaviť metodológiu ako živý a praktický nástroj a ponúknuť nový uhol pohľadu na kvalitatívny výskum. Po jej preštudovaní dokáže čitateľ lepšie porozumieť kvalitatívnym prístupom a komplexnejšie vnímať ich význam v praxi

Internet, virtual relations and its integrative interpretation by I-PACE model

Abstrakt: V príspevku sa venujeme otázke rýchleho šírenia dostupnosti internetu za posledných 30 rokov a niektorým podmienkam vzniku závislosti od internetu. Uvádzame údaje o množstve času, ktorý trávime na internete a o závislostiach, ich špecifikách a prevalenciách. Z modelov vysvetľujúcich závislosť od internetu sme vybrali integratívny model I-PACE (An Interaction of Person-Affect-Cognition-Execution). Prostredníctvom interakcie osobnostných premenných a premenných prostredia popisujeme vznik závislosti od internetu tak, ako to navrhol autor modelu I-PACE. V závere načrtávame možnosti multidisciplinárnej spolupráce pri riešení závislosti od internetu a zvýrazňujeme riziko straty sociálnosti človeka prostredníctvom sociálnych sietí.
Kľúčové slová: internet, závislosť od internetu, I-PACE, špecifické/generalizované patologické používanie internetu

Abstract: In this paper, we address the issue of the rapid spread of internet availability over the past 30 years and some of the conditions for the emergence of internet addiction. We present the data on the amount of time we spend on the internet and on addictions, their specifics and prevalence. From the models explaining internet addiction, we have selected the integrative I-PACE model (An Interaction of Person-Affect-Cognition-Execution). Through the interaction of personality variables and environmental variables, we describe the emergence of internet addiction as proposed by the author of the I-PACE model. Finally, we outline the possibilities of multidisciplinary cooperation in solving internet addiction and highlight the risk of a person losing their sociability through social networks.
Key words: internet, internet addiction, I-PACE, specific/generalized pathological internet use

Trendy úmrtnosti v dôsledku samovrážd v Európe v rokoch 2015-2025: Spoločenské a komunitné rizikové faktory

Abstract: Suicide represents a serious public health challenge on a global scale. It reflects complex interactions between psychological, social, and economic determinants. Understanding of suicidal behaviour demands comprehensive, multidisciplinary approaches to prevention and intervention efforts. Thus, this study aimed to compare current epidemiological patterns and trends in suicide across Europe, with particular attention to Eastern and Central Europe, using global and Western European context as a comparative benchmark. We searched the literature published between 2015 and 2025 in the Web of Science, PubMed, CINAHL and Embase, in line with Joanna Briggs Institute (JBI) reccomendations for scoping review. We aimed to provide sufficient evidence pointing towards the multi-causality of suicidal behaviour with the main focus on societal and community factors. A total of 22 eligible studies were identified. This review highlights suicide mortality declining across the European Union in the past decade, however this positive trend conceals significant cross-country disparities, with suicide mortality significantly higher in Eastern Europe. Our study showed, that these differences may reflect both systemic issues in mental health care provision and broader socio-cultural factors, including socioeconomic factors, higher stigmatization of mental health problems, lower access to mental health care, financial barriers, higher alcohol consumption, or higher loneliness and social isolation. It is also crucial to address geopolitical tensions and the resulting economic and social instability that may impact suicide rates. Integrating these dimensions into prevention and intervention framework may provide a more comprehensive understanding of the multilayered and dynamic interplay between environmental, social, and political determinants of health.
Key words: suicide, societal and community risk factors, trends across European countries.

Abstrakt: Samovražda predstavuje vážnu výzvu pre verejné zdravie v globálnom meradle. Odráža zložité interakcie medzi psychologickými, sociálnymi a ekonomickými determinantmi. Porozumenie samovražednému správaniu si vyžaduje komplexné, multidisciplinárne prístupy k prevencii a intervencii. Cieľom tejto štúdie bolo porovnať aktuálne epidemiologické vzorce a trendy v samovraždách naprieč Európou, so zvláštnym zreteľom na krajiny strednej a východnej Európy, pričom globálny a západoeurópsky kontext slúžil ako porovnávací rámec. Do štúdie sme zahrnuli literatúru publikovanú v rokoch 2015 až 2025. Štúdie boli vyhľadávané v databázach Web of Science, PubMed, CINAHL a Embase, v súlade s Joanna Briggs Institute (JBI) odporúčaniami pre scoping review. Zároveň sme sa snažili poskytnúť dôkazy podporujúce koncept multikauzality samovražedného správania, s osobitným zreteľom na spoločenské a komunitné determinant. Celkovo bolo identifikovaných a analyzovaných 22 relevantných štúdií. Táto prehľadová štúdia poukazuje na celkový pokles úmrtnosti v dôsledku samovrážd v krajinách Európskej únie za poslednú dekádu. Tento pozitívny trend však nezohľadňuje výrazné rozdiely medzi jednotlivými krajinami, pričom úmrtnosť na samovraždu je významne vyššia vo východoeurópskom regióne. Naše zistenia naznačujú, že tieto rozdiely môžu odrážať systémové nedostatky v oblasti poskytovania starostlivosti o duševné zdravie, ako aj širšie sociokultúrne faktory, vrátane socioekonomických podmienok, pretrvávajúcej stigmatizácie duševných porúch, nižšej dostupnosti psychologickej a psychiatrickej starostlivosti, vyššej miery konzumácie alkoholu či sociálnej izolácie a osamelosti. Za kľúčové považujeme aj zohľadnenie geopolitického napätia a následnej ekonomickej a sociálnej nestability. Integrácia týchto dimenzií do rámca prevencie a intervencií môže prispieť k hlbšiemu porozumeniu komplexnej a dynamickej prepojenosti medzi environmentálnymi, spoločenskými a politickými determinantmi zdravia.
Kľúčové slová: samovražda, spoločenské a komunitné rizikové faktory, trendy v európskych krajinách.

Kromě názvu nemá tato spánková porucha s Měsícem nic společného. Protože je ale výsostně zajímavá, věnujme jí i zde trochu prostoru. Mytologie spojuje Lunu s mnoha událostmi na Zemi, věda zatím potvrzuje jen některé z nich. Nepochybný je vliv na vodu v oceánech. Příliv je nejvyšší za úplňku, protože to je gravitace Měsíce nejsilnější. Zajímavé se mi zdá tvrzení, že s vodou v lidském těle, jíž je tam opravdu dost, to prý nic nedělá (když to vytáhne tuny vod v oceánech). Kromě vody je tu celá řada mořských živočichů, od korálů po ryby, kteří mají své vnitřní hodiny – oscilátory – nastaveny také cirkalunárně, tedy podle fází Měsíce. Když život vylezl na souš, něco málo z toho mu zůstalo a některé děje, zejména reprodukční, jsou spojovány s měsíčními cykly. Empirická pozorování naznačují, že za úplňku se rodí více dětí než za novoluní.

Všechny mágy a čaroděje odjakživa lákal úplněk od Babylonu po Bulgakova a jeho úžasný román Mistr a Markétka líčící návštěvu Satana za velikonočního úplňku, a nás také, nicméně lze o něm s jistotou říci jediné, že všichni lidé spí o 10-20 minut méně, než je jejich dlouhodobý průměr, což je dáno sníženou sekrecí hormonu tmy, melatoninu. Několik malých studií naznačuje, že muži mají za úplňku delší REM fáze, zatímco ženy kratší¹. Náměsíčnictví s ním nesouvisí, snad jen tím, že je víc vidět.

Ilustrácia: vygenerované umelou inteligenciou (2025)

Chtěl bych zde poděkovat vedení Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty UK v Praze, zejména MUDr. Norbertu Královi, za pozvaní na výroční schůzi, kde jsem měl možnost poznat rozkvět ústavu, kde jsem čtvrt století působil. Jejich vědecká činnost potvrzuje upozornění psychiatrů na prevalenci deprese v populaci. Dostali jsme všichni krásný dárek, knížku, Co dělají pocity autorek Tiny Oziewiczové a Aleksandry Zajacové. A přes ni se můžeme dostat v textu dál.

Jaro milujme a vítáme. Jaro je nádherný čas roku pro většinu z nás, příroda se probouzí, všechno kvete, dne se prodlužují a před námi jsou ty nejkrásnější měsíce roku.

Rád bych připomněl, že pro lidi s depresivní vlohou je tomu právě naopak a měsíc duben je nositel nejvyšší sebevražednosti v roce. Pro labilní jedince je zvrat z krátkého dne na dlouhý kritickým časem, kdy se rozsypou vnitřní hodiny a život je nejbolavější. Mějme na paměti, že sklon k depresi mají tři lidé z deseti.

ilustrácia: Vytvorené umelou inteligenciou (2025)