Mikrofinance: Jedna z možností boje proti chudobě ve světě?

aug 19 2018

Chudí lidé umí a chtějí šetřit peníze, a pokud tak nedělají, je to spíše důsledek nedostatku příležitostí. Pro spoustu lidí je toto tvrzení překvapivé, jelikož koncept mikrofinancování (zejména mikropůjček) je u nás stále poměrně novým a neznámým pojmem. Mikropůjčky a ostatní služby však mohou být účinným nástrojem v boji proti chudobě.

Mikrofinanční instituce (MFIs) zajišťují, že chudí lidé mohou využít finančních služeb, které jsou uzpůsobeny jejich potřebám. Díky MFIs nejsou chudí lidé odkázáni na různé neformální poskytovatele, jako jsou například lichváři. Jak tedy chudí lidé spravují své finance a čím jsou mikrofinanční služby specifické?

Projekt OZ Maendeleo / svojpomocná skupina farmárovProjekt OZ Maendeleo / svojpomocná skupina farmárov

Chudí lidé a finanční služby

Lidé v rozvojových zemích mají jen velmi málo příležitostí, jak se dostat k formálnímu sektoru finančních služeb. V případě nečekaných výdajů si chudí lidé nejčastěji půjčují peníze od příbuzných, lichvářů, majitelů obchodů nebo od různých významných lidí z komunity. Tyto neformální půjčky mají zpravidla vysoké úroky, a to zejména z důvodu absence smluv a složité vymahatelnosti peněz od dlužníka. Ještě problematičtější je pak přístup k spořicím a pojišťovacím službám, tyto služby jsou nejchudším lidem téměř nedostupné.

Navzdory omezeným možnostem jsou chudí lidé vynalézaví a mají mnoho neformálních strategií, jak čelit tomuto problému. Známé jsou tzv. „spořicí kluby“, kdy všichni členové ze skupiny přispívají do společného rozpočtu stejnou částku a peníze si pak v pravidelných intervalech a v předem stanoveném pořadí rozdělují. Podobně fungují také různá uskupení v rámci, kterých si členové půjčují peníze za předem dohodnutý úrok. V současnosti existuje také mnoho bankovních institucí, které mají formální charakter a poskytují chudým lidem finanční služby, které vyhovují jejich potřebám. Nejznámější takovou institucí je bangladéšská Grameen Bank, dále pak indonéské Bank Rakyat Indonesia a Badan Credit Desa nebo nezisková organizace FINCA. Tyto instituce jsou vysoce formální, avšak fungují na principech, které byly vypozorovány v neformálním sektoru.

Boom mikrofinančních služeb

Moderní mikrofinancování bylo odstartováno v polovině 70. let v Bangladéši a v Latinské Americe. Od té doby zažívá veliký boom a různé produkty mikrofinančních služeb jsou využívány v rozvojových i v rozvinutých zemích po celém světě. Avšak samotná myšlenka pomáhat chudým prostřednictvím levných nebo bezúročných mikropůjček se objevuje již ve 14. století. Zvýhodněné nebo bezúročné půjčky byly poskytovány církví například v Anglii, Francii nebo v Itálii.

Začátek moderního mikrofinancování je nejčastěji spojován s bangladéšským profesorem ekonomie a laureátem Nobelovy ceny míru Muhammadem Yunusem. Profesor Yunus zkoumal příčiny chudoby v bangladéšské vesnici Jobra. Zjistil, že kvůli nedostatku kapitálu a příliš vysokým úrokům lichvářů chudí lidé nemají šanci zvýšit svou produkci a dostat se z chudoby. Na základě tohoto zjištění se profesor Yunus rozhodl poskytovat půjčky s minimálním úrokem na vlastní náklady. Velký úspěch, který následoval, vedl k založení slavné Grameen Bank v roce 1983.

Grameen Bank a další moderní mikrofinanční instituce jsou založeny na principech, které byly vypozorovány v neformálním sektoru finančních služeb. Lidé se sdružují ve skupinách (zpravidla mají tyto skupiny pět až osm členů), dostávají investiční půjčky (např. na pěstování a zpracování rýže, chov zvířat, řemeslná výroba) a pravidelně se setkávají s ostatními skupinami a zástupci bank. Typické jsou častější a menší objemy splátek. Členové jsou zodpovědní za splacení ostatních půjček ve skupině. Velmi často se mikrofinanční instituce zaměřují více na ženy, které jsou dle Yunuse zranitelnější než muži, žijí častěji v chudobě a příjmy používají častěji k prospěchu celé rodiny.

Mikrofinancování dnes

V 90. letech došlo k obrovskému rozmachu mikrofinančních institucí. Vysoké míry splacených půjček a mírné navýšení úroků zajistily mikrofinančním institucím nejen dlouhodobou udržitelnost (a menší závislost na donorech), ale také rozšíření jejich působnosti na větší množství lidí. Velkého rozmachu dosáhla v těchto letech například indonéská Bank Rakyat Indonesia, ze které se stala největší MFI v rozvojových zemích. Získaná nezávislost mnoha MFIs vedla k představení nových produktů – mikrospoření, pojištění a převody peněz. Jelikož mikropůjčky přestaly být jediným nabízeným produktem, začal se více používat termín mikrofinance.

Popularita mikrofinancí rostla i po roce 2000. Důkazem může být, že rok 2005 byl vyhlášen OSN jako Mezinárodní rok mikropůjčky. OSN tak chtěla vyjádřit podporu dalšímu rozvoji inklusivních finančních sektorů. Spolu s rostoucí popularitou mikrofinancí se však začala objevovat i jejich kritika. Mikrofinančním institucím bývá často vyčítáno, že je nemorální poskytovat chudým lidem půjčky za úroky a poplatky. Na druhou stranu úroky a poplatky, které si MFIs účtují, nejsou zdaleka tak vysoké jako u finančních služeb v rámci neformálního sektoru. Zároveň zisk MFIs je důležitý k tomu, aby byly tyto instituce udržitelné, nezávislé a mohly svou činnost nadále rozšiřovat – tedy pomáhat většímu množství lidí.

V současné době jsou úspěšně zapojovány moderní technologie, které ještě více usnadňují chudým lidem přístup k finančním službám. Například díky propojení mobilních telefonů s finančními institucemi výrazně poklesly náklady za finanční služby a proces převodu peněz se mnohonásobně zrychlil. Mikropůjčky (a další služby) lze považovat za dobrý nástroj ke snižování chudoby, jelikož mají dlouhotrvající a zpravidla pozitivní efekt na životní úroveň dlužníka i jeho rodinu. Problém chudoby v rurálních oblastech je však multidimenzionální, proto je potřeba se zaměřovat i na další příčiny chudoby jako je například nedostatečné vzdělání či zdraví.

Mikropůjčky jako forma rozvojové pomoci a ČR

Na konceptu mikropůjček funguje také česká nezisková organizace Maendeleo. Organizaci založili studenti oboru Mezinárodní rozvojová studia na Univerzitě Palackého v Olomouci. Maendeleo působí v Tanzanii (okrsek Utengule/Usangu), která se řadí k jedné z nejméně rozvinutých zemí na světě. Organizace kombinuje učelové zemědělské mikropůjčky s praktickým vzděláváním. Farmáři se sdružují do osmičlenných svépomocných skupin a dostávají bezúročné mikropůjčky na pěstování rýže. V rámci praktických seminářů se učí nové postupy, které jsou zároveň šetrnější k životnímu prostředí. Projekt pomáhá farmářům posílit jejich pozici na trhu a přispívá k lepší potravinové bezpečnosti v oblasti. Více o činnosti organizace si můžete přečíst na www.maendeleo.cz

Text: Adéla Hemelíková
Autorka je studentkou Katedry rozvojových a environmentálních studií PřF UP v Olomouci

Foto: OZ Maendeleo www.maendeleo.cz