Naše vědomí o světě a o nás v něm je udržováno a upřesňováno nekonečným tokem přicházejících informací, které vnímáme všemi smysly a zpracováváme převážně nevědomě a zčásti vědomě.
Není zprávy bez emočního náboje; pomněme, že údiv patří mezi šest základních emocí. Tatáž zpráva může mít a většinou také má různý emoční náboj podle příslušnosti k sociální skupině – od dyády po národ. Když „naši“ hráli 4:2, tak „jejich“ hráli 2:4 a „voni“ z toho budou mít menší potěšení než my. Radost je příjemnější než smutek. Jestli se to dalo čekat, budou emoce na obou stranách nižší intenzity, než když se to čekat nedalo.
Pojem emoce je odvozen od latinského e-motio, což znamená pohnutí. To můžeme zachytit na třech osách:
nabuzení --- útlum, přiblížení --- oddálení, spolupráce --- soupeření.
Když naši vyhráli, budeme my nabuzení, sdružíme se a budeme spolupracovat na oslavách, zatímco fanoušci soupeře budou skleslí, nebudou mít tendenci se sdružovat (ledaže by tragedie byla tak velká, že je srazí do houfu) a co se týká vzájemné aktivity, bude někde u bodu mrazu, neboť smutek je časem usebrání, přemítání a hledání.