Identification of educational needs of activation workers in the context of professional competences

Abstrakt: Cílem příspěvku je identifikace a analýza vzdělávacích potřeb aktivizačních pracovníků působících v domovech pro seniory v souladu s požadavky na jejich adaptaci na generační, společenský a technologický vývoj. Dále modelování kompetenčního profilu aktivizačních pracovníků v návaznosti na stanovení strategie dalšího profesního vzdělávání a rozvoje.
Klíčová slova: další profesní vzdělávání, aktivizační pracovník, profesní kompetence, vzdělávací potřeby, kompetenční model

Abstract: The aim of the paper is to identify and analyze the educational needs of activation workers working in homes for the elderly in accordance with the requirements for their adaptation to generational, social and technological development. Furthermore, modeling of the competence profile of activation workers in connection with the determination of the strategy of further professional education and development.
Key words: further professional education, activation worker, professional competences, educational needs, competency model

Úvod

Velmi důležitou součástí péče o klienty v domovech pro seniory je nabídka programů pro trávení volného času a jejich stimulaci a aktivizaci, celkově označované jako aktivizační činnosti. Pracovníky zajišťujícími tyto činnosti jsou aktivizační pracovníci, kteří se také podílejí na péči, kdy do plánů péče právě vnášejí činnosti na podporu trávení volného času a aktivizaci seniorů.

Aktivizace seniorů je velmi důležitou součástí péče o ně v domovech pro seniory. „Slouží k podněcování potenciálu (vnitř¬ních předpokladů) seniorů, přičemž při¬spívá k jejich fyzickému, ale i psychic¬kému zdraví a celkové kvalitě života. Aktivizační programy jsou za-měřeny na intervenci v oblasti udržová¬ní dovedností, vědomostí, schopností či na prevenci poruch paměti, koncentrace a myšlení seniorů.“ (Průcha a Veteška, 2014, s. 27).

Klienti v domově pro seniory mají dostatek volného času a mají možnosti využívat podle svých zájmů jim nabízené pedagogické, vzdělávací a aktivizační programy (Pavkova, 2014, In Vinsalia, 2021). V nabídce jsou vždy pro ně připraveny nějaké aktivity fyzického charakteru, odpovídající možnostem seniorů, aktivity na podporu duševních činností a aktivity kulturní a společenské. Aktivace seniorů je jedním ze základních cílů při realizaci péče o seniory. Péče je samozřejmě individualizována, kdy individualizace péče o seniory je významný prvek komplexu péče, umožňuje podporovat a aktivizovat seniory na základě poznatků z jejich dřívějšího života, kontinuálně je podporovat v jejich zájmech a poskytovat jim sociální impulzy v rámci jejich komunikace s rodinou i dalšími obyvateli domova pro seniory.

Z hlediska významu socializační funkce aktivizace jsou preferovány společné ak¬tivity seniorů. Specifický přístup vyžadu¬je práce se seniory s demencí (se seniory s onemocněním kognitivních schopností) či jiným závažným onemocněním.“ (Průcha a Veteška, 2014, s. 27). Více k problematice zdraví a nemoci viz např. Kalvach (2004), Holmerová a kol. (2014) a Vostrý, Veteška a kol. (2021 a 2022).

Na stáří můžeme podle Macháčkové, Holmerové a kol. (2019) také nahlížet perspektivou vytváření vhodného „prostředí, kde se bude stárnout dobře – a to nejen současným seniorům. Ale později i každému z nás… Z pohledu dlouhodobé udržitelnosti nejde jen o zajištění prostředí pro dobré stárnutí, ale především o přijetí zodpovědnosti za vlastní průběh stárnutí a o vědomou péči o tělesné a duševní zdraví v průběhu celého života.“ (s. 13). Špatenková a Smékalová (2015) doplňují o klíčovou podmínku úspěšného stárnutí, a to v podobě aktivního a produktivního zapojení jedince do společnosti.

V případě aktivit pro seniory je jejich součástí vždy podpora soběstačnosti seniorů, udržování jejich psychické svěžesti a překonávání handicapů, kterými případně trpí. Nedílnou součástí aktivizace seniorů jsou vždy pedagogické, andragogické a gerontagogické prvky, spolu s jistou mírou didaktiky a soustavnosti, které právě umožňují podporu seniorů a animace jejich pobytu v domovech pro seniory (Veteška, 2017).

Při aktivizaci seniorů v domovech pro seniory nelze opomíjet pracovníky realizující tuto část péče. Aktivizační pracovníci musí být schopni se adaptovat nejen na přicházející společenský, technologický i generační vývoj spojený s obměnou seniorů v domovech pro seniory, ale především s přenosem nových poznatků v oblasti péče o seniory.
Je proto důležitou součástí řízení domovů pro seniory stanovování vzdělávacích potřeb organizace, a to především u aktivizačních pracovníků, neboť u nich v pracovním procesu nedochází tolik ke zprostředkování přenosu nových poznatků, jež jsou většinou spojeny s přímou a zdravotní péčí v domovech pro seniory.

V současné době není nijak detailněji popsán vzdělanostní profil aktivizačního pracovníka a tím pádem ani požadavky na jeho funkční pracovní náplň provázanou s konkrétními požadavky na jeho profesní i další vzdělávání. Obdobně je to i se samostatnými aktivizačními pracovníky v domovech pro seniory a popisy jejich pracovní funkce. O to více je důležité, aby vedení domovů seniorů pracovalo na tom, aby se aktivizační pracovníci měli možnost se kontinuálně vzdělávat.

Na aktivizačního pracovníka jsou v domovech pro seniory kladeny vyšší požadavky na výkon jeho pracovní funkce, ale přesto kvalifikační požadavky na něj jsou úplně stejné jako na pracovníka v sociálních službách. Nicméně z pohledu zkušeností z každodenní praxe v domovech pro seniory, kdy činnost těchto pracovníků má v řadě ohledů pedagogický charakter, je potřeba, aby tito pracovníci měli vyšší kvalifikaci, která obsahuje další prvky z pedagogiky, andragogiky a gerontagogiky (Veteška, 2017), případně andragogického poradenství (Pavlov, 2021).

Další profesní vzdělávání a rozvoje pracovníků v sociálních službách

Pracovníci domovů seniorů se řadí mezi tzv. pomáhající profese. Tímto pojmem jsou v odborné literatuře označováni pracovníci, kteří se pohybují v oblastech lidských činností, jež souvisí s pomocí druhým a prací pro ně, ať už v nějakých krizových situacích, ale také v oblasti pedagogických a výchovných činností. Konkrétněji popisuje tyto profese Matoušek (2003), uvádějící, že mezi pomáhající profese patří ty profese, jež vycházejí z medicíny, psychologie, pedagogiky a také ze sociální práce.

Význam vzdělávání a rozvoje pracovníků v sociálních službách spočívá v adaptaci na kontinuální rozvoj a přenos poznatků v oblasti přímé a zdravotní péče o seniory. Metody péče o klienty v sociálních službách jsou v podstatě průnikem zdravotní, přímé a sociální péče a tedy i průnikem psychologických, ošetřovatelských i terapeutických metod a od způsobu jejich realizace se odvíjí i jejich kvalita. Oblast péče o seniory se celá kontinuálně vyvíjí a moderní poznatky z této oblasti poměrně rychle pronikají do každodenní praxe, i z tohoto důvodu je důležité, aby se aktivizační pracovníci průběžně dále vzdělávali.

Péče o seniory jde vždy ruku v ruce s ohledem na jejich osobnost, charakter i zájmy a také s ohledem na jejich zdravotní a psychické znevýhodnění, resp. možnosti. Tomu musí odpovídat i další profesní vzdělávání pracovníků v domovech pro seniory. Další vzdělávání pracovníků v domovech pro seniory nemělo opomíjet vzdělávání pracovníků v oblasti andragogiky a gerontagogiky (Veteška, 2016). Dvě edukační disciplíny se věnuje seniorské problematice s ohledem na zřejmá specifika v oblasti psychosociální, ekonomické i kulturní. Andragogika zkoumá zejména procesy, jak se senior dokáže učit a také jaké různé formy učení jsou pro něj svým stylem vhodné, přínosné a efektivní (Veteška, 2016, 2017 a 2018; Vostrý, Veteška a kol., 2021). Základem aktivizace seniorů je vždy snaha co nejdéle udržovat jejich kognitivní schopnosti pro podporu jejich možností orientovat se v prostředí a čase.

Holmerová a kol. (2007) uvádějí, že kognitivní trénink se skládá z různých typů cvičení, která pomáhají zlepšovat fungování jednotlivých úrovní poznávacích funkcí (mezi které obvykle řadíme především paměť, orientaci, slovní produkci, vizuospaciální funkce atp.). Cílem těchto dílčích činností je zlepšit jednotlivé schopnosti, a zmenšit tak problémy, které se obvykle ve spojitosti s různými formami demencí vyskytují. Mezi vybrané aktivity realizované v rámci kognitivního tréninku patří např. pravidelné čtení s jednoduchou analýzou textu, případně zopakováním hlavních myšlenek. Vhodné je i učení se cizím jazykům. Při kognitivním tréninku se procvičuje zejména krátkodobá paměť, ale rozvíjena je také paměť dlouhodobá, sluchová a zraková (Vostrý, Veteška a kol., 2021), což celkově přispívá k efektivní holistické kognitivní rehabilitaci.

Rozvoj pracovníků formou profesního vzdělávání v domovech pro seniory je stejně významná část personální práce a prostředkem pro to je podnikové vzdělávání. Specifické pro domovy pro seniory je, že se tak děje často formou učící se organizace a dílčím způsobem i neformálním způsobem výměny informací a poznatků v každodenní praxi. Je proto zcela signifikantní, že klíčovou disciplínou, kterou v aplikační rovině využívají odborníci v rozvoji lidských zdrojů (personalisté a podnikoví andragogové) je tedy vzdělávání dospělých, resp. jeho složka označovaná jako profesní vzdělávání (Veteška, 2016).

Možnosti domovů pro seniory v oblasti využívání volného času a aktivit pro seniory mají téměř neomezené možnosti. V případě aktivit pro seniory je jejich součástí vždy podpora soběstačnosti seniorů, udržování jejich psychické svěžesti a překonávání handicapů, kterými případně trpí. Nedílnou součástí aktivizace seniorů jsou – a měly by být – pedagogické, andragogické a gerontagogické prvky, které umožňují podporu seniorů a jejich efektivní aktivizaci a animaci v rámci domovů pro seniory (Veteška, 2017).

Matoušek a kol. (2020) uvádějí, že k výkonu profese pracovníka aktivizační služby pro seniory je nezbytné, aby pracovník disponoval celou řadou předpokladů. Mezi nejdůležitější uvádí formální kvalifikaci získanou studiem na vysoké škole či vyšší odborné škole v oboru sociální práce; potřebné znalosti o dané sociální službě, problematice cílové skupiny, o jejich specifických potřebách a způsobech kompenzace případných handicapů, znalost zákona o sociálních službách, a v dalších legislativách týkajících se poskytování sociální služby a orientovat se v síti sociální služeb. Je také velice důležité, aby pracovník disponoval komunikačními dovednostmi, sebereflexí, flexibilitou, otevřeností, uměl spolupracovat, byl týmový, samostatný a trpělivý, byl schopen plánovat, organizovat a strukturovaně myslet. Žádoucí jsou také postoje a hodnotová orientace. Zde Matoušek a kol. (2020) řadí respekt k poslání, hodnotám a etickému kodexu, úctu, diskrétnost, důvěru, mlčenlivost, toleranci a partnerství vůči klientům.

Aktivity zajišťované aktivizačními pracovníky mají velmi široký rozsah a jsou v rozpětí od rukodělných činností, přes umělecké, duševní až po tělovýchovné. Na aktivizačního pracovníka jsou v domovech pro seniory kladeny vyšší požadavky na výkon jeho pracovní funkce, ale přesto kvalifikační požadavky na něj jsou úplně stejné jako na běžného pracovníka v sociálních službách. V jistém ohledu to má svou logiku, protože i aktivizační pracovník musí zvládat péči o klienty, protože pracuje v běžném provozu s ostatními pracovníky v multidisciplinárním týmu a o klienty je třeba komplexně pečovat, a to včetně volnočasových aktivit.

Výzkum problematiky kompetentnosti aktivizačních pracovníků a jejich dalšího profesního vzdělávání

Tématem níže prezentovaného výzkumu je identifikace a analýza kompetencí aktivizačních pracovníků domovů pro seniory. Cílem výzkumu je vytvoření kompetenčního modelu aktivizačního pracovníka, identifikace vzdělávacích potřeb a návrh dalšího profesního vzdělávání aktivizačního pracovníka.

Problematika kompetentnosti aktivizačních pracovníků v domovech pro seniory není dlouhodobě a ani nijak systematicky řešena. V praxi se většinou jedná o to, že aktivizační pracovníci nemají obecně stanovené profesní vzdělání, ani nadstavbové a jejich profesní kompetentnost se výrazně odvíjí od jejich individuálních zájmů a motivaci se dál profesně rozvíjet, ať se už jedná o prohlubování nebo zvyšování kvalifikace.

Jejich praktické fungování se odvíjí od individuálních požadavků na tyto pracovníky a tomu odpovídá i jejich profesní kompetentnost, kompetence, jim stanovené vedením domova, ale i stejně tak další profesní rozvoj, resp. požadavky na další vzdělávání.

Formálně jediný požadavek na kvalifikaci aktivizačního pracovníka je ukončené základní vzdělání a absolvování pečovatelského kurzu. Vlastní kurz je teoreticky i prakticky zaměřený na přímo obslužnou péči o klienty v domovech seniorů a jen velmi okrajově na aktivizaci seniorů.

Ryze praktickým cílem našeho výzkumu je pak na základě tohoto výzkumu v domovech pro seniory stanovit kompetenční model aktivizačního pracovníka vytvořený z poznatků získaných při zkoumání názorů a pohledů na výkon pracovní funkce aktivizačního pracovníka pohledem samotných aktivizačních pracovníků, ale i vedoucích domovů pro seniory a jejich postřehů, ale i z požadavků každodenní praxe.

Samotný realizovaný výzkum je kvalitativní a jeho design je založený na přístupu označovaném jako zakotvená strategie (Grounded Theory). Zakotvená teorie představuje sadu induktivních postupů pro vedení kvalitativního výzkumu, opírá se o systematické shromažďování údajů o jevu, který reprezentuje a analýzu těchto jevů. Kvalitativní přístup je vhodný pro situace, kde se málo ví o subjektu, který má být analyzován, tak jako je to v našem případě.

Použitou výzkumnou metodou je dotazování pomocí strukturovaného rozhovoru a následné kódování. Cílem rozhovoru pak bylo ověřit správnost zkoumání zvolených a používaných pojmů a témat. Pro sběr dat z realizace strukturovaných rozhovorů v rámci výzkumu a jejich následné srovnání a vyhodnocování byla využita také metoda profesiografie, poměrně běžně užívaná při zpracovávání popisů pracovních funkcí nebo kompetenčních modelů v organizacích, která se na pracovní funkci soustřeďuje více uživatelsky a prakticky.

Metodologicky se profesiografie odkazuje především na psychologii a má blízko k metodám kvalitativnímu výzkumu. Profesiografická šetření v rámci svých metod může zkoumat ty rysy osobnosti člověka – pracovníka, které mohou mít vliv na chod organizace jako celku i výkon profese konkrétního pracovníka. Běžně se používá při personální práci v organizacích a při popisu nároků na výkon pracovní funkce. Výsledný profesiogram má také charakter dokumentu s kvalitativně stanoveným popisem požadavků na konkrétního pracovníka (Vronský, 2012).

Cíl výzkumu a metodologie

Jak již bylo naznačeno, samotný výzkum měl jako cíl odpovědět na problematiku kompetentnosti aktivizačních pracovníků v domovech pro seniory a s tím spojených dalších konsekvencí spojených s výkonem jejich pracovní funkce, tj.:

• vytvoření kompetenčního modelu aktivizačního pracovníka,
• identifikace vzdělávacích potřeb
• návrh dalšího profesního vzdělávání aktivizačního pracovníka.

Výzkumné otázky v podstatě kopírují potřeby organizací mít odpovídajícím způsobem zakotvený popis funkce aktivizačního pracovníka, tzn. formou kompetenčního modelu a stanovením jeho vzdělanostního profilu a požadavků na jeho profesní odbornou průpravu a jsou jimi:

1. Jaké kompetence by měl mít aktivizační pracovník domova seniorů z hlediska výkonu své funkce?
2. Jaké kompetence by měl mít jako osobnost?
3. V jakých oblastech by se měl aktivizační pracovník kontinuálně vzdělávat?

Výsledkem výzkumu by měl být prakticky uchopitelný soupis požadavků na AP a jeho profesní a lidský profil. Stanoveným výzkumným paradigmatem výzkumu je deskripce a interpretace odpovědí na odpovídající nastavení kompetenci aktivizačního pracovníka:

1. Na profesní kvalifikaci aktivizačních pracovníků je nutné pohlížet ze dvou úhlů pohledu. Z úhlu pohledu zaměstnavatele a toho, co od tohoto typu pracovníků v rámci organizačního zařazení očekává v rovině pracovní funkce a z úhlu pohledu profesní kvalifikovanosti pracovníka, tzn., co by měl pro výkon své pracovní funkce ovládat, jaké by měly být jeho znalosti, dovednosti a pracovní návyky.
2. Na optimální výkon pracovní funkce aktivizačního pracovníka v souladu se zájmy příslušné organizace (v našem případě domova seniorů) je nutné se zabývat třemi problémovými okruhy v souvislosti s požadovanou kvalifikací aktivizačních pracovníků, a to formou výzkumu v praxi v těchto základních okruzích:
   a) základním popisem pracovní funkce aktivizačního pracovníka,
   b) nastavením obecného kompetenčního modelu aktivizačního pracovníka,
   c) vzdělanostním profilem aktivizačního pracovníka.

Tomu odpovídá i rámec realizovaného výzkumu, ten se bude odvíjet právě od tohoto momentu, kdy je nutné, aby v praxi byly jasně sumarizovány požadavky na aktivizačního pracovníka, tj. jeho formální, profesní a odbornou (nadstavbovou) strukturu kompetencí, resp. výzkumný rámec je zaměřen na zkoumání spektra požadavků na kompetentnost aktivizačních pracovníků a jejich kvalifikaci v praxi.

Sběr dat by pak měl posloužit a poznatky by měly být využity do třech oblastí:

• zkoumání kompetencí aktivizačních pracovníků domovů pro seniory,
• vytvoření kompetenčního modelu aktivizačního pracovníka domova seniorů,
• následné vytvoření programu kvalifikace aktivizačních pracovníků domovů seniorů s prvky pedagogiky a didaktiky, gerontagogiky a specifik edukace seniorů.

Vzhledem k tomu, že požadavky na vzdělání a kvalifikaci aktivizačních pracovníků nestanovuje formálně ani katalog prací, a proto požadavky na výkon této pracovní funkce si vždy samostatně stanovuje organizace, v níž má pracovník pracovat a také vzhledem k tomu, že řada vedoucích organizací nemá pedagogické, nebo andragogické vzdělání, tak si neuvědomují potřebu formálního vzdělávání aktivizačních pracovníků v didaktice a metodice aktivizační práce. Aktivizační práce má vždy v řadě ohledů pedagogický i andragogický charakter.

Domovy pro seniory by prostřednictvím tohoto výzkumu měly dostat do ruky nástroj na přesnější stanovení popisu pracovní funkce aktivizačního pracovníka, požadavky na výběr těchto pracovníků a také částečně pro jejich, v omezené míře, odměňování.

Řešení problematiky nastavení kompetencí a kompetenčního modelu bude v tomto výzkumu postaveno na poznatcích ze tří oblastí z praxe, tj.:

• ze zjištění poznatků z popisů pracovních míst aktivizačních pracovníků domovů seniorů,
• z rozhovorů s jednotlivými aktivizačními pracovníky v domovech pro seniory,
• z rozhovorů s vedoucími a řediteli domovů seniorů a sumarizaci jejich požadavků na výkon pracovní funkce aktivizačního pracovníka.

V rozhovorech jsme se dotazovali na tyto hlavní zkoumané oblasti, od nichž se odvíjí další analýza a sumarizace zjištěných dat. Jedná se o tyto oblasti:
1. oblast – Odborná způsobilost (vzdělání, profesní kompetence, pracovní zkušenosti);
2. oblast – Výkonová způsobilost (adaptabilita na zvýšený výkon, pracovní zátěž, stres a změny pracovních podmínek);
3. oblast – Sociální způsobilost (schopnost kooperovat, komunikovat, ovlivňovat, řídit);
4. oblast – Osobnostní způsobilost (schopnost motivace, morálně volní vlastnosti, individualita).

Soubor respondentů

Výzkumným souborem v případě této disertační práce jsou pracovníci domovů seniorů, kteří buď pracovní funkci aktivizačního pracovníka vykonávají, nebo jim stanovují popis pracovního místa, tzn. vedoucí nebo ředitelé domovů seniorů.

Kromě tohoto by pak uvedení pracovníci měli pracovat v domovech pro seniory, kde pracovní výkon aktivizačních pracovníků, vzhledem k počtu klientů a počtu zaměstnanců má sofistikovanější rámec a probíhá v kooperaci s ostatními pracovníky domova pro seniory. Jejich výběr je stratifikovaný, protože pro zkoumání problému je nutné, aby tyto dvě zkoumané skupiny pracovníků splňovali následující kritéria:

1. Domov pro seniory by měl více jak 100 klientů.
2. Domov pro seniory by měl mít více jak 2 aktivizační pracovníky.
3. Dotazovaní ředitelé by měli mít více jak 3 roky praxe.
4. Dotazovaní aktivizační pracovníci by měli mít více jak 3 roky praxe.

Sběr dat proběhl v období srpen až září 2022 v deseti domovech seniorů. Dotazováno bylo 10 ředitelů domovů a 24 aktivizačních pracovníků. Osloveno bylo 25 domovů pro seniory v Ústeckém kraji (ČR), vlastní výzkum umožnilo jen 10 domovů seniorů.
Výsledky realizovaného výzkumu vycházejícího z odpovědí respondentů přinesly následující poznatky ve formě odpovědí na uvedené výzkumné otázky.

1. Jaké kompetence by měl mít aktivizační pracovník domova seniorů z hlediska výkonu své funkce?
2. Jaké kompetence by měl mít jako osobnost?
3. V jakých oblastech by se měl aktivizační pracovník kontinuálně vzdělávat?

Pro zodpovězenou odpověď na první výzkumnou otázku, tj. jaké kompetence by měl mít aktivizační pracovník domova pro seniory z hlediska výkonu své funkce, je třeba si říci, co v základu obnáší práce aktivizačního pracovníka. Není jen průvodcem volného času seniorů v domově pro seniory. Jeho funkce je mnohem obsáhlejší, protože nejen že musí všechny aktivity pro seniory vymyslet, realizovat, musí také zabezpečit a naplnit jejich podpůrný a aktivizační rámec pro seniory, a to jak skupinovou, tak i individuální formou.

Měl by proto disponovat následující strukturou kompetencí:
a) Znalostmi problematiky seniorů
b) Znalostmi a dovednostmi z komunikace se seniory a vedení aktivit s nimi
c) Znalostmi ze sociální práce a péče o seniory
d) Znalostmi pro práci v domově seniorů a v týmu pracovníků domova.

Odpověď na druhou výzkumnou otázku lze označit jako stěžejní pro popis osobnosti aktivizačního pracovníka jako takového a pro budování schopnosti jeho práce se seniory. Je nutné ji rozdělit na více částí:
a) Na kompetence sociální, tj. pro schopnosti vnímat, pečovat, respektovat a seniory jako osobnosti a zároveň klienty.
b) Na kompetence osobnostní, tj. úctu, empatii, citlivost, ochotu, laskavost a porozumění
c) Na kompetence kreativity, tj. nápaditost, temperamentnost i aktivního naslouchání potřebám seniorů.

Pro odpověď na třetí výzkumnou otázku je potřeba shrnout odpovědi z dotazů jednotlivým aktivizačním pracovníkům i vedoucím organizací:
a) Vzdělání aktivizačních pracovníků by mělo být ucelené, logicky strukturované a mělo by obsáhnout komplexnost práce a aktivizace seniorů.
b) Vzdělání by mělo mít formu akreditovaného studia a mělo by být zakončené závěrečnou klasifikovanou zkouškou a mělo by být minimálně středoškolské.
c) Obsahově by vzdělání mělo zahrnovat oblasti sociální práce, metod péče o seniory, metod a technik aktivizace seniorů, ale i osvojení prezentačních a komunikačních technik. Součástí by měly být poznatky z psychologie, andragogiky a gerontagogiky a speciální pedagogiky.

Pro sestavení kompetenčního modelu vycházíme z poznatků, že aktivizační pracovník by měl osobnostně orientován:

• na práci se seniory,
• sociálně pak na pomoc a podporu této skupiny
• měl by být schopen vytvořit, organizovat, řídit aktivizaci seniorů.
• měl by být vzdělaný v sociální oblasti a práci se seniory
• měl by být vzdělaný andragogiky a gerontagogiky,
• tak jak to vyplývá ze získaných poznatků.

Výsledné poznatky o kompetencích aktivizačního pracovníka jsou rozděleny do oblastí, které odpovídají zkoumaným oblastem způsobilosti, tzn. odborné, výkonové, sociální a osobnostní a jsou sumarizovány v níže uvedené tabulce.

Struktura kompetencí pro sestavení kompetenčního modelu aktivizačního pracovníka

Obdobně jako u návrhu struktury kompetenčního modelu aktivizačního pracovníka dávají výsledky ze šetření dostatek informací pro sestavení struktury programu vzdělávání aktivizačních pracovníků.

Struktura programu profesního vzdělávání aktivizačního pracovníka:

• Akreditované studium, minimálně středoškolské, uzavřené certifikovanou státní zkouškou, čtyřleté, popř. nástavbové
• Ucelené studium zahrnující oblasti:
  - Sociální práce
  - Péče o seniory
  - Psychiatrie
  - Psychologie
  - Zdravověda a paliativní péče
  - Techniky aktivizace seniorů
  - Pedagogika, andragogika, gerontagogika
  - Speciální pedagogika
  - Komunikační techniky
  - Prezentační techniky
  - PC znalosti

Výzkum ukázal, jak jsou v práci pracovníků v pomáhajících profesích v sociálních službách velmi důležité jejich kompetence. Kompetence nabyté pracovníkem vnímáme jako jeho profesionalitu, schopnost zvládat svou profesi, svou roli v organizaci se všemi jejími profesními i etickými kontexty. Sociální obratnost a sociální inteligence jsou v sociálních vztazích v pečujících profesích velmi významné.

V interpersonálních interakcích se uplatňuje sociální obratnost / dovednosti („social skill“ – M. Argyle, 1968), tj. způsobilost vést a rozvíjet určitou smysluplnou interakci, která je analogická motorickým dovednostem při nějaké pracovní nebo sportovní činnosti (Nakonečný, 1997). Má to svůj význam i v tom ohledu, kdy dochází k výraznému stárnutí populace, a i tato seniorská populace má své vzdělávací potřeby, ale je také důležité edukovat mladší generace o práci se seniory, jejich potřebách, soužití mezi generacemi a nezapomínat, že mezigenerační soužití i spolupráce má ve společnosti své nezastupitelné místo. V tomto ohledu je právě také nezastupitelné místo gerontagogiky.

Stejně tak je důležité edukovat odbornou veřejnost v oblasti gerontagogiky a přenést poznatky z tohoto oboru do praxe. Význam přenosu této disciplíny vnímám i v tom, že vzdělávání ve svých základních funkcích, tj. preventivní, anticipační, rehabilitační a posilovací právě v posledních dvou uváděných funkcích je vzdělávání velmi významným prvkem aktivizace seniorů a podpory jejich psychické kondice a napomáhá udržovat jejich zájmy, sociální kontakty i aktivní mysl, což výrazně ovlivňuje kvalitu života v tomto období života.

Edukační aktivity v seniorském věku jsou důležité, proto je velmi dobré edukaci, resp. aktivizaci seniorů zavádět do praxe na základě gerontagogiky. Nicméně ale realizace aktivit podle jasných didaktických, popř. metodologických postupů není nejdůležitější, v tomto ohledu je ale zásadní, aby aktivizační pracovníci tyto metody obecně znali. Proto je důležité, aby ji aktivizační pracovníci nějakým způsobem ovládali, alespoň ve formě didaktických principů, byť původním povoláním nejsou pedagogy a neovládají komplexně didaktiku a metodologii.

Aktivizace seniorů v sobě zahrnuje pedagogické prvky, a pokud je realizována i s využitím didaktiky je výrazně kvalitnější a s větším dopadem na účastníky aktivizace (Krystoň, 2011). Proto je důležité, aby aktivizační pracovníci, v rámci svého profesního, nebo dalšího vzdělávání byli vzděláváni v oborech pedagogiky a především andragogiky a gerontagogiky.

„Sumárně je možné konstatovat, že andragogika a gerontagogika úzce spolupracují, funkčně využívají velkou část poznatkové báze (podobně jako poznatky jiných věd, resp. vědeckých disciplín), dokáží je efektivně aplikovat na specifické podmínky edukace seniorů, a to vše při rozsáhlém a systematickém rozvoji vědecké produkce“ (Krystoň a Selecký, 2021, s. 38).

Nelze ovšem také zapomínat i na to, že požadavkům na realizaci aktivit, a to především edukačních, musí být uzpůsobeny i podmínky a prostředí domovů pro seniory. „Edukace seniorů je determinována činiteli dvojího druhu – objektivními a subjektivními. Činitele objektivní jsou jednak povahy celospolečenské (mikrospolečenských), jednak specifické, dané řadou faktorů. Mezi objektivní faktory patří též prostředí, v němž probíhá vlastní vzdělávací proces a prostředí, z něhož pocházejí do procesu vzdělávání účastníci“ (Špatenková a Smékalová, 2015, s. 75).

Závěr

Význam aktivizace seniorů je důvodem pro to, aby aktivizační pracovníci byli odpovídajícím způsobem vzděláni a i dále (profesně) vzděláváni, aby jejich odborné, výkonové, sociální a osobnostní kompetence byly na odpovídající profesní úrovni.

Pracovní funkce aktivizačního pracovníka je výrazně komplexní pracovní funkcí ve struktuře pracovníků domova seniorů. Aktivizační pracovník je ten pracovník, který zajišťuje v domově seniorů významnou část péče, která má a musí klientům domova nabídnout doslova smysluplné trávení jejich volného času a udržování schopností k zvládání samoobslužných činností v závěru života a podpora duševního i fyzického zdraví (Veteška, 2017). Způsob, prostředí a formy aktivizace seniorů vytvářejí v domově seniorů atmosféru pohody, pozitivnosti a klimatu porozumění klientům.

Péče o seniory v domovech pro seniory je na pomezí zdravotní a sociální (přímé) péče o osoby mající vzhledem k svému věku nějaké fyzické, psychické a mnohdy i sociální handicapy. Není proto jednoduché všechny osobní problémy těchto osob vyřešit. V tomto ohledu pro výkon profese, resp. v péči o seniory nabývá velkého významu kompetentnost pracovníků, postavená na jejich formálním vzdělání a jejich motivace pro výkon profese osobnostně postavená na vnímání této profese jako povolání, resp. poslání (srov. Malíková, 2011).

Je proto nezbytně nutné, aby aktivizační pracovník byl, kromě osobnostních dispozic, především odborně a profesně vybavený pro jeho práci. Základem pro jeho práci jsou poznatky z přímé obslužné péče o seniory, ale to, co mu má umožnit kvalitní výkon jeho práce je navíc odborná znalost problematiky a technik aktivizace seniorů, jejich podpory v rámci aktivizačních činností a smysluplného trávení volného času.

Aktivizace seniorů v sobě zahrnuje velkou část metodického vedení tohoto procesu založeného na znalosti pedagogiky, andragogiky a gerontagogiky, i když řada těchto činností je nepedagogického charakteru, ale obsahuje prvky vedení vzdělávacího procesu dospělých.

Ve své práci aktivizační pracovníci formou nabídky možností trávení volného času každodenně aktivizují seniory a stimulují seniory k udržování osobní fyzické i psychické aktivity, proto musí disponovat odbornými vědomosti z práce se seniory.

Je nezbytně nutné, a to si sami aktivizační pracovníci v mnoha ohledech uvědomují, že musí mít možnost získat odborné kvalifikační certifikované vzdělání pro tuto profesi.

Tomu velmi napovídá i struktura požadavků na kompetentnost aktivizačního pracovníka, vyplývající z jemu stanoveného kompetenčního modelu. V něm je patrné, že vedle osobnostních dispozic, je výrazná část požadavků na odbornou a profesní znalost a dovednost, jak vyplývá z výše uvedeného výzkumu v oblasti kompetentnosti a dalšího vzdělávání aktivizačních pracovníků.

Autor: PhDr. Jiří Vronský
Katedra andragogiky a managementu vzdělávání, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
Tento text vznikl v rámci programu Cooperatio (Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2022-2026), vědní oblasti Vzdělávání a pedagogika (GEED).

Použité zdroje

Byards, Loyd L., Rue, Leslie W. Human Resource Management. Washington, Irwin: 1991. ISBN 0-256-08113-1.

Cabak, A. The evaluation of changes in the level of positive and negative emotions in seniors after the activation program. Acta neuropsychologica, 2020, 18(2), 195-206. https://doi.org/10.5604/01.3001.0014.1359.

Debnáriková, M. & Koricina, M. Leisure activities and education of seniors in residential facilities. AD ALTA: Journal of Interdisciplinary Research, 2020, 10(2), 195-200. DOI 10.33543/1002.

De Souza (Jr.) E. V., Viana, E. R., Pires Cruz, D., Dos Santos Silva, C., Souza Rosa, R., Siqueira, L. R. & Sawada, N. O. Relationship between family functionality and the quality of life of the elderly. Revista brasileira de enfermagem, 2020, 75(2), 1-8. https://doi.org/10.1590/0034-7167-2021-0106.

Holmerová, I., a kol. Vybrané kapitoly z gerontologie. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations, 2007. ISBN 978-80-254-0179-8.

Klímová, E. et al. Teória a prax v starostlivosti o chorého s Alzhemerovou chorobou. Prešov: Prešovská univerzita, Fakulta zdravotnických oborov, 2013. ISBN 978-80-5550-936-5.

Krystoň, M. & Selecký, E. Inovácie v edukácii seniorov. Praha: Česká andragogická společnost, 2021. ISBN 978-80-907809-9-6.

Krystoň, M. Andragogické aspekty využívania voľného času. Banská Bystrica: Pedagogická fakulta, Univerzita Mateja Bela, 2011. ISBN 978-80-557-0240-7.

Krystoň, M. (ed.) Vzdelávatelia dospelých a ich andragogické pôsobenie. Banská Bystrica: Belianum, 2015. 372 s. ISBN 978-80-557-1008-2.

Lehtoaro, S., Josefsson, K. & Sinervo, T. Professionals' self-rated quality of care and its relation to competence, national guidelines and policies – A cross-sectional study among Finnish elderly care workers. BMC Health Services Research, 2018, 18(1), 896-896. https://doi.org/10.1186/s12913-018-3705-6

Malíková, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3148-3.

Machačová, K., Holmerová, I., et al. Aktivní gerontologie aneb Jak stárnout dobře. Praha: Mladá fronta, 2019. ISBN 978-80-204-5489-8.

Venglářová, M., Mahrová, G. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. Praha: Grada, 2008. ISBN: 978-80-247-2138-5.

Matoušek, O. a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-331-4.

Nakonečný, M. Motivace pracovního jednání a její řízení. Praha: Management Press, 1992. ISBN 80-85603-01-2.

Ondroušová, J. Stáří a smysl života. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1997-2.

Pavlov, I. Andragogicke poradenstvo. 2. rozš. a dopl. vyd. Praha: Česká andragogická společnost, 2021. 155 s. ISBN 978-80-907809-6-5.

Průcha, J. Andragogický výzkum. Praha: Grada, 2014. 152 s. ISBN 978-80-247-5232-7.

Průcha, J. & Veteška, J. Andragogický slovník. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4748-4.

Rivero, S. C. & Agoiz, A. B. Envejecimiento activo y ciudadanía senior: Active ageing and senior citizen. EMPIRIA. Revista de Metodología de Ciencias Sociales. No 43, mayo-agosto, 2019, 59-87. ISSN 1139-5737, DOI: empiria.43.2019.24299.

Špatenková, N., Smékalová, L. Edukace seniorů: geragogika a gerontodidaktika. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-5446-8.

Veteška, J. Gerontagogika. 2. vyd. Praha: Česká andragogická společnost, 2017. ISBN 978-80-905460-7-3.

Veteška, J. Přehled andragogiky: úvod do studia vzdělávání a učení se dospělých. Praha: Portál, 2016. ISBN 978-80-262-1026-9.

Vinsalia, T. Life satisfaction is the most significant determinant of quality of life in the elderly. Universa medicina, 2021, 40(1). https://doi.org/10.18051/Univ-Med.2021.v40.14-22

Vostrý, M., Veteška, J. a kol. Kognitivní rehabilitace seniorů. Praha: Grada, 2021. ISBN 978-80-271-2866-2.

Vronský, J. Further professional training of activation workers in the field of andragogy and gerontagogy. In Veteška, J. a J. Kříž (eds.). Adult Education 2022 - Balance in the Context of Strategic Changes: proceedings of the 12th International Adult Education Conference: 22-23 November 2022 Prague, Czech Republic. Prague: Czech Andragogy Society, 2023, s. 257–264. ISBN 978-80-908330-4-3.

Vronský, J. Možnosti dalšího vzdělávání a rozvoje kompetencí aktivizačních pracovníků v domovech seniorů. In Kříž, J. a D. Dvořáková (eds.). Vzdělávání dospělých 2021 – v rozmanitých edukačních prostředích: Sborník referátů a pracovních příspěvků z 11. roč. mezinárodní vědecké konference, 14. a 15. prosince 2021. Praha: Česká andragogická společnost, 2022, s. 116–127. ISBN 978-80-908330-3-6.

Vronský, J. Rozvoj kompetencí pracovníků domovů seniorů. In Veteška, J. (ed.) Vzdělávání dospělých 2019 – v kontextu profesního rozvoje a sociálního kapitálu = Adult Education 2019 – in the context of professional development and social capital : proceedings of the 9th International Adult Education Conference : 11-12 December 2019, Prague. Praha: Česká andragogická společnost, 2020, s. 311–320. ISBN 978-80-906894-8-0. ISSN 2571-3841. ISSN 2571-385X.

Vronský, J. Profesiografie a její praktické využití při řízení lidských zdrojů v organizaci. Praha: Wolters Kluwer, 2012. ISBN 978-80-7357-747 6.