The impact of parental incarceration on a child growing up in a children's home
Abstrakt: Do dětských domovů přicházejí děti z výrazně narušených a nefunkčních rodin. Řada členů těchto rodin má zkušenost s výkonem trestu odnětí svobody. Hlavním cílem příspěvku je zjistit, jaký vliv má tato skutečnost na dítě žijící v dětském domově. Pracovali jsme s kvalitativním výzkumným designem. Naše výsledky poukazují na závažné dopady uvěznění rodiče na dítě. Nejvýraznější negativní vliv jsme zaznamenali v oblasti sociálních kompetencí. Na základě našich výstupů navrhneme modifikaci edukačního procesu v dětském domově. V diskusi poukážeme na potřebu mezioborové spolupráce a na nutnost zapojení sociálního sektoru.
Kľúčové slová: Dětský domov, inkluze, následná péče, psychická deprivace, ústavní výchova, výkon trestu
Abstract:
Children from severely disturbed and dysfunctional families come to children's homes. Many members of these families have experience serving prison sentences. The main aim of this paper is to find out what effect this fact has on a child living in a children's home. We worked with a qualitative research design. Our results show the severe impact of parental incarceration on the child. The most significant negative influence we observed was in the area of social competence. We propose modifying the educational process in the children's home based on our outcomes. In the discussion, we will highlight the need for interdisciplinary cooperation and the need to involve the social sector.
Key words: Children's Home, Inclusion, Aftercare, Psychological Deprivation, Institutional Education, Imprisonment
Úvod
Rodiče jsou v životě dítěte těmi nejzásadnějšími osobami. Někteří z nich však nezvládnou tuto náročnou a odpovědnou roli. V takových případech je nutno dítěti zajistit bezpečné prostředí a jedním z řešení může být i umístění dítěte do dětského domova. Některé děti žijící v dětském domově mají ve svých rodinách rodiče, kteří mají zkušenost s výkonem trestu. Hlavním cílem tohoto příspěvku je zjistit, jestli jsou děti výkonem trestu svých rodičů ovlivněny. Budeme se snažit označit ty oblasti života sledovaných dětí a mladých dospělých, které byly zasaženy. Nejprve popíšeme použitou metodologii a teoretická východiska. Následně budeme prezentovat průběh výzkumu a představíme důležité zjištění. Výsledky výzkumu ukazují, že dopad uvěznění rodiče na dítě je vyloženě devastující. V závěru prodiskutujeme potřebu intenzivnější mezioborové spolupráce a nabídneme možné modifikace edukačního procesu.
Současný stav poznání
Otázce dopadů uvěznění rodiče na dítě se věnuje obsáhlá zahraniční literatura, dále je k dispozici řada internetových zdrojů. V České republice nabízí celou řadu materiálů Mezinárodní vězeňské společenství, problematice se věnuje například Fojtů nebo Punová. Do řešení problému vlivu uvěznění rodiče na dítě se zapojuje i samotná Vězeňská služba České republiky, které realizuje řadu aktivit, například projekt Očima dítěte. Zajímavé jsou výstupy projektu Dětského centra Přerov „Děti jsou bez viny – jak pracovat s pěstouny a dětmi v náhradní rodinné péči, jejichž rodič je ve vězení“.
Problematice dětských domovů v České republice se intenzivně věnujeme v našich výzkumech již téměř po jednu dekádu. V současnosti připravujeme monografii věnující se čistě tématu dětských domovů. Dostupná literatura je buď zastaralá, nebo zpracovává otázku dětských domovů pouze jako okrajové téma. Vzhledem k různým systémům ochrany ohrožených dětí nepracujeme příliš se zahraničními tituly, výjimkou jsou slovenské práce, jmenujme díla Škoviery.
Metodologie
Pracujeme s kvalitativním výzkumným designem, který se osvědčil v našich předchozích výzkumech (Daněk, 2021, 2022). Tento výzkumný design je postaven na rozhovorech, dlouhodobém pozorování a na analýze pedagogické dokumentace. Používáme nestrukturované rozhovory, umožňují nám větší volnost. Pozorování probíhají při standardním provozu Dětského domova Klánovice. Získané informace následně dále zpracováváme za pomoci zakotvené teorie a interpretativní fenomenologické analýzy. V posledních výzkumech se nám osvědčily prvky narativní analýzy, kterou můžeme chápat jako naši interpretaci příběhů, které získáváme od jedinců přítomných ve zkoumaném prostředí, tedy rekonstrukce konstrukce, převyprávění vyprávění (Řiháček et al., 2013, s.75). Výzkumný design průběžně revidujeme a v případě výzkumné potřeby jej modifikujeme.
Těžíme z přítomnosti výzkumníka ve zkoumaném prostředí, autor v Dětském domově Klánovice působí jako vychovatel a metodik prevence. Děti a mladí dospělí přistupují k autorovi jako ke členovi jejich sociálních struktur, což se ukazuje jako zcela zásadní. V několika provedených výzkumných experimentech jsme zjistili, že děti a mladí dospělí modifikují svoje odpovědi podle očekávání výzkumníků. Jako součást zkoumaného prostředí máme větší možnost zachytit realitu. Jsme si ovšem vědomi nebezpečí konfirmačního zkreslení, které by mohlo nastat neobjektivním přístupem. Výsledky našich výzkumů proto předkládáme k revizi odborníkům bez vazby na zkoumané prostředí. Kvalitativní výzkum sice umožňuje hlubší vhled do zkoumaného problému, ale výsledky nelze prezentovat jako všeobecně platné. Jsou platné pouze pro zkoumané prostředí, pro zkoumanou skupinu, pro jasně definovaný časoprostor.
Zkoumali jsme prostředí Dětského domova Klánovice, kde provádíme kvalitativní výzkum již od roku 2014. Proběhl předvýzkum s cílem vyhledat děti a mladé dospělé, kteří mají zkušenost s rodičem ve výkonu trestu. Následně byla získána relevantní pedagogická dokumentace. Shromáždili jsme soubor jednotlivých kazuistik, které byly podkladem pro naši případovou studii (Chrastina, 2021, s. 136). Primární sběr informací probíhal od ledna do dubna 2022. Dílčí výstupy jsme odprezentovali na konferenci „Problémy a otázky resocializace v současné penitenciární praxi“ a na konci roku 2022 jsme provedli revizi našich výsledků. Pro tento výzkum jsme vyslovili dvě výzkumné otázky:
- V jakých oblastech života má uvěznění rodiče vliv na dítě?
- Jak děti vnímají uvěznění svých rodičů?
Zkoumané prostředí
Dětský domov Klánovice je školské zařízení pro výkon ústavní výchovy. Ústavní výchovu nařizuje občansko-právní soud v případě, že rodina dítěte není schopna plnit svoji roli. Dětský domov je určen pro děti a mladé dospělé bez závažných poruch chování. To ale neznamená, že osazenstvo dětských domovů je prosto problémů. Děti přicházejí výhradně z rodin, které lze označit za patologické. Násilí, zanedbávání, alkohol, drogy, týrání. To je pouhá výseč z palety negativních vlivů, kterým byly děti dlouhodobě vystaveny. Podle našich informací je standardní doba trvání patologických vlivů před zásahem OSPOD přibližně pět let. Dále je nutné poukázat na fakt, že drtivá většina našich dětí má za sebou alespoň jeden pobyt v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP, v obecném povědomí jsou označovány jako Klokánky), nebo jinou formu náhradní rodinné péče. Ústavní výchova baly tedy nařízena až v případě, že se sociálně právnímu systému ochrany dětí nepodařilo sanovat narušené rodiny a pro dítě nebyla k dispozice žádná možnost náhradní rodinné péče. Je zřejmé, že všechny děti přišly do Dětského domova Klánovice silně citově deprivované. U velké části z nich můžeme sledovat projevy syndromu CAN. Děti v dětském domově mohou být označeny jako děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Na základě našich předešlých výzkumů si dovolujeme tvrdit, že největší deficity můžeme pozorovat v oblasti sociálních kompetencí. Ačkoli je v současnosti preferovaný narativ o nepodnětnosti ústavní výchovy, naše zjištění potvrzují potřebu státem garantované bezpečného prostředí pro takové děti, pro které není možné nabídnout alternativu v podobě náhradní rodinné péče (Škoviera, 2007).
Průběh výzkumu a významná zjištění
Problematika uvězněného rodiče, nebo člena rodiny se podle odborných zdrojů týká 30 000 až 40 000 dětí v ČR, což odpovídá zhruba 2 % všech dětí a mladých dospělých (Fojtů, 2020). Po analýze pedagogické dokumentace Dětského domova Klánovice jsme zjistili, že v posledním roce 9 dětí z celkových 54 mělo rodiče nebo pečující osobu ve výkonu trestu. Je evidentní, že v prostředí Dětského domova Klánovice je zastoupení dětí a mladých dospělých s rodičem ve výkonu výrazně vyšší trestu než v intaktní populaci. Při opakovaných rozhovorech s dětmi a mladými dospělými jsme zjistili, že zkušenost s členem širší rodiny, který byl ve výkonu trestu má mnohem více dětí, než jsme očekávali. Vzhledem k chybějící evidenci v pedagogické dokumentaci nejsme schopni prezentovat přesné počty. Podle našich odhadů by se mohlo jednat v námi zkoumaném prostředí až o 30 % dětí.
Při rozhovorech jsme zaznamenali značné relativizování trestných činů, které přivedly rodiče respondentů do výkonu trestu. Všichni respondenti hovořili o mírných prohřešcích, za které navíc rodiče nebyli odpovědní. Vždy jsme zaznamenali snahu přenést příčinu uvěznění rodiče na externí faktory, například jako sociální nespravedlnost, popřípadě sociální diskriminace.
Podnětný materiál nám poskytla analýza korespondence psané uvězněnými rodiči, ke které běžně nemají výzkumníci přístup. Měli jsme k dispozici dopisy psané otci. Nejvýraznějším kódy byla špatná úroveň pravopisu a naprostá absence sebereflexe. Rodiče sice zahrnovali děti vyznáními lásky, ale ani v jednom případě nebyli ochotni akceptovat svůj podíl na současné situaci. Výkon trestu v jejich podání byl zásadně následek nespravedlivého soudu, zaujaté Policie ČR či blíže nedefinovanému zásahu vyšší moci. Což se následně odrazilo v názorech dětí. Při analýze korespondence jsme zaznamenávali psychickou nezralost, chlapecky lehkomyslnou mentalitu projevující se neschopností odložit uspokojení vlastních potřeb a tendencí k vyhýbání se odpovědnosti, povinnostem a závazkům, což ukazuje na krizi mužských vzorů v současné společnosti (Kuchařová, 2020, s. 152).
U všech chlapců s rodičem ve výkonu trestu jsme zaznamenali projevy poruch chování. Chlapci inklinovali k násilnému řešení problémů. Dalším společným rysem byl negativní vztah k reprezentantům pořádkových sil. Pro všechny členy naší zkoumané skupiny bylo společné nízké sebevědomí a potíže v navazování hlubších vztahů.
Nejvíce prostoru jsme věnovali dvěma mladým dívkám z rodinné skupinky, na které autor působí. Otcové jsou recidivisté s dlouhými tresty. Oba tvrdí, jak jim velice záleží na budoucnosti jejich dcer. Často píší dopisy, telefonují a využívají možnosti návštěv. Do dosažení plnoletosti bylo potřeba zajistit vychovatele, který byl přítomen návštěvě, v současnosti dětský domov zajišťuje děvčatům dopravu do věznic. Dívky chápou návštěvu ve vězení jako povinnost vůči otci. Dále obě posílají svým otcům povolené balíky, které financují z kapesného a z příjmů z brigád. Dívky hovoří o tom, jak budou s otci po propuštění žít a vybudují nové rodiny. A zde vidíme velký problém do budoucna. Rodina je nejdůležitějším sociálním faktorem, ve kterém si dítě utváří způsoby chování. A právě rodina se může stát rizikovým faktorem pro rozvoj poruch chování v případě, že se v ní vyskytují různé patologické jevy. Hovoříme především o případech, kdy jsou u členů rodiny přítomny modely asociálního nebo antisociálního chování (Blažek et al., 1019, s.30). Rodina je také tradičně považována za hlavního činitele, jenž svým selháním umožňuje dětem kriminální chování (Sychrová, 2014, s.121). Je zřejmé, že děti uvězněných rodičů jsou ve zvýšené míře ohroženy vznikem nežádoucích modelů chování (Davis et al, 2011, s.177). Dále je třeba poukázat i na ekonomickou oblast. Rodiče ve výkonu trestu nemohou být ekonomicky aktivní, zároveň se jim hromadí pokuty a penále jejich pohledávek. Po návratu z výkonu trestu jim záznam v rejstříku trestů ztěžuje návrat na trh práce (Turney, 2018, s 149). Jedna z respondentek je sledovaná na psychiatrii. Jako jednu z příčin svých psychických problémů jasně označila skutečnost, že její otec není schopen plnit rodičovské povinnosti. Dívka také hovořila o traumatických zkušenostech z návštěv ve věznicích a poukázala na svoje problémy v partnerských vztazích. Ačkoli jsme zaznamenali snahy o relativizování uvěznění rodiče, obě respondentky však cítí tuto skutečnost jako výrazné společenské stigma.
Závěr a doporučení pro praxi
Můžeme tvrdit, že uvěznění rodiče má na dítě závažný vliv a negativně ovlivňuje celou řadu oblastí života dítěte (Martin, 2017). Zaznamenali jsme především vliv na psychický stav a na sociální kompetence sledovaných dětí. Je třeba si uvědomit, že námi sledovaná skupina dětí a mladých dospělých je ohrožena nejen negativním dopadem uvěznění rodiče, ale i faktem, že je jejich životním prostředím instituce (Drahý et al, 2018, s.86).
Značný problém pro náš výzkum byla absence detailních informací o trestné činnosti rodičů. Speciálně pedagogická intervence vyžaduje přesné informace, jinak se bude míjet účinkem. Jednotlivé resorty ale nemají zákonem danou povinnost sdílet informace, narážíme také na otázku problematiky zákonných zástupců. Nařízení ústavní výchovy neznamená automaticky odebrání rodičovských práv. Jsme přesvědčeni, že bude nutně třeba posílit mezioborovou spolupráci. Resorty spravedlnosti, školství, sociální ochrany, zdravotnictví musí spojit síly a společně zahájit synergickou spolupráci. V týmové spolupráci je důležité, abychom byli schopni akceptovat individuální rozdíly, učili se rozumět a respektovat ostatní a budovali si osobní vztahy s ostatními členy týmu ve vzájemné spolupráci. Každý člen týmu je jedinečným přínosem (Stárek, 2021, s. 29). Právě meziresortní týmy by mohly být nástrojem zefektivňujícím práci s dětmi a mladými dospělými, kteří mají zkušenost s rodičem ve výkonu trestu.
V současnosti žije v dětských domovech 4247 dětí a mladých dospělých (MŠMT, 2022). Část z nich má rodiče ve výkonu trestu, ale každý z nich jednoho dne odejde. A my se musíme ptát, kam povedou jejich kroky. Následná péče není v dostatečné míře k dispozici pro „standardní“ odcházející, o specializované následné péči pro mladé dospělé s uvězněným rodičem ani nemluvě. Na základě našich zjištění je třeba vznést požadavek na vybudování kvalitního systému následné péče, který by nabízel odbornou poradenskou a psychoterapeutickou pomoc, zejména ve formě rodinných terapeutických programů. Zde vidíme velké možnosti zapojení neziskového sektoru.
Jsme přesvědčeni, že námi sledovaná skupina dětí a mladých dospělých patří mezi nejdrtivěji zasaženou, nejvíce ohroženou a maximální podporu a profesionální přístup vyžadující skupinu. Sociální znevýhodnění má negativní celou škálu oblastí dítěte (Stárek, 2021b). Komorbidita traumatu z uvěznění rodiče a vlivu institucionálního prostředí vyžaduje odborný přístup. To bude vyžadovat obohacení vzdělávacích programů připravující vychovatele ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy o znalosti z resocializační a penitenciární problematiky (Allard, 2011, s 8). Jen tak lze naplňovat potřeby této specifické skupiny dětí a mladých dospělých!
Autor: PhDr. Alois Daněk, Ph.D.
Katedra speciální pedagogiky, Univerzita Jana Amose Komenského Praha s.r.o.
Autor pedagogicky působí na Univerzitě Jana Amose Komenského Praha a zároveň je vychovatel a metodik prevence v Dětském domově Klánovice. To mu umožňuje propojovat teorii a praxe. Ve svých výzkumech se věnuje otázkám spojeným s problematikou dětských domovů a možnostem hudební výchovy pro moderní speciální pedagogiku. V současnosti autor připravuje mezinárodní výzkumný projekt, ve kterém by byly zapojeny české dětské domovy a slovenská destká centra.
Poděkování
Tento článek je výstupem interního výzkumného projektu IGSO 7/2022 s názvem „Uplatnění mladých dospělých opouštějících dětský domov na současném trhu práce“ realizovaného v letech 2022 a 2023. Projekt byl financován z dotace na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace, kterou Univerzitě Jana Amose Komenského Praha poskytlo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Seznam použitých zkratek
CAN. Child abuse and neglect. Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte.
MŠMT. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.
OSPOD. Orgán sociálně-právní ochrany dětí.
ZDVOP. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
Literatura
ALLARD, Patricia – GREENE, Judith. 2011. Children on the Outside: Voicing the Pain and Human Costs of Parental Incarceration. Justice strategies. 2011 [online]. Dostupné z: https://www.justicestrategies.org/publications/2011/children-outside-voi... [3].
BLAŽEK, Petr – FISCHER, Slavomil – ŠKODA, Jiří. 2019. Delikvence: analýza produktů činnosti delikventní subkultury jako diagnostický a resocializační nástroj. Praha: Grada. Psyché (Grada), 2019. ISBN 978-80-271-2013-0.
CENTRUM PRO RODINU A DĚTI PŘEROV. Děti jsou bez viny. [online], 2018. Dostupné z: https://centrum-prerov.webnode.cz/_files/200000579-4bf7e4cf15/Metodika_g... [4]
DANĚK, Alois. 2022. Social Integration of Young Adults Leaving Institutional Care: Personal Experiences. AD ALTA: Journal of Interdisciplinary Research [online]. Hradec Králové: Magnanimitas, 12(2), 32-34 [cit. 2023-01-13]. ISSN 2464-6733. Dostupné z: https://doi.org/10.33543/12023234 [5].
DANĚK, Alois. Možnosti kvalitativního výzkumu pro speciální pedagogiku. 2021. In: RAJSKÝ, Andrej. JUVENILIA PAEDAGOGICA 2021: Aktuálne teoretické a výskumné otázky pedagogiky v konceptoch dizertačných prác doktorandov. Trnava: Trnavská univerzita, 2021, s. 26-29. ISBN 978-80-568-0248-9.
DAVIS, Lois M., et al. 2011. The Impact of Incarceration on Families: Key Findings. Understanding the Public Health Implications of Prisoner Reentry in California: State-of-the-State Report, RAND Corporation, 2011, str. 117–42, [online]Dostupné z:.http://www.jstor.org/stable/10.7249/mg1165tce.13.
DRAHÝ, František – HŮRKA, Jindřich – M PETRAS, Milan. 2018. SARPO: charakteristiky odsouzených v českých věznicích: deskriptivní studie. Praha: Vězeňská služba České republiky, 2018. ISBN 978-80-270-5197-7.
FOJTŮ, Martina. Na děti a děti vězněných rodičů se zapomnělo. Odborníci to chtějí změnit [online]. Brno : MUNI [cit. 2023-03-14]. Dostupné z: . https://www.em.muni.cz/veda-a-vyzkum/13144-na-deti-veznenych-rodicu-se-z... [6].
CHRASTINA, Jiří. 2021. Jak (správně) zpracovat a publikovat kazuistiku z klinické praxe? Praktický lékař. Praha: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, 2021. 101(3): 135-141 ISSN 0032-6.
KUCHAŘOVÁ, Věra, et al. 2020. Zpráva o rodině 2020. Praha: VÚPSV, 2020. ISBN 978-80-7416-379-1.
MARTIN, Eric. 2017. Hidden Consequences: The Impact of Incarceration on Dependent Children, NIJ Journal, 2017. Dostupné z: https://nij.gov/journals/278/Pages/impact-ofincarceration-on-dependent-c... [7]
MEZINÁRODNÍ VĚZEŇSKÉ SPOLEČENSTVÍ. Aby z dětí vězňů rostli dobří lidé. [online] 2021. Dostupné z: https://mvs.cz/aby-z-deti-veznu-rostli-dobri-lide/ [8].
MŠMT, Statistická ročenka školství – výkonové ukazatele školního roku 2021/2022. [online]. Dostupné z: https://statis.msmt.cz/rocenka/rocenka.asp [9]
PUNOVÁ, Monika. 2020. Odolnost dítěte s rodičem ve výkonu trestu odnětí svobody. In Martin Smutek. Sociální práce jako nástroj prosazování lidských práv a zkušenosti z oblasti sociální práce v období koronavirové krize: Sborník textů z XVII. ročníku mezinárodní vědecké konference Hradecké dny sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 2020. str. 122-126. ISBN 978-80-7435-802-9.
ŘIHÁČEK, Tomáš – ČERMÁK, Ivo – HYTYCH, Roman. 2013. Kvalitativní analýza textů: čtyři přístupy. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-6382-2.
STÁREK, Lukáš, ed. 2021a. Speciálně pedagogická praxe jako významný komponent pregraduální přípravy studentů – Student – Praxe – Profese. Praha: UJAK, 2021. ISBN 978-80-7452-208-6.
STÁREK, Lukáš. 2021b. Social disadvantage from the perspective of a teacher in preschool education. Perspectives of Science and Education, 49(1), 338–356. https://doi.org/10.32744/pse.2021.1.24 [10]
SYCHROVÁ, Adriana – HALÍŘOVÁ, Martina. 2014. Ústavní péče v resocializačním kontextu. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2014. ISBN 978-80-7395-756-8.
ŠKOVIERA, Albín. 2007. Dilemata náhradní výchovy: teorie a praxe výchovné péče o děti v rodině a v dětských domovech. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-318-5.
TURNEY, Kristin – GOODSELL, Rebecca. 2018. Parental Incarceration and Children’s Wellbeing. The Future of Children, vol. 28, no. 1, 2018, str. 147–64, https://www.jstor.org/stable/26641551 [11]. Accessed 6 May 2022.
VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČESKÉ REPUBLIKY – VOLONTE. Očima dítěte. [online] 2022 Dostupné z: https://www.volonte.cz/projekty [12].
VOCILKA, Miroslav. 1999. Dětské domovy v České republice: (charakteristika jednotlivých dětských domovů). Praha: Aula, 1999. ISBN 80-902667-6-2.