Psychosocial Perception of Mass and Serial Killers by Adolescent Girls in Youth Home

Úvod do problematiky

Téma fascinace extrémním násilím u adolescentní mládeže představuje vysoce aktuální společenský fenomén. V posledních letech lze v prostředí domovů mládeže pozorovat zvýšený zájem dívek o mediálně zpracované případy masových a sériových vrahů, což úzce souvisí s popularitou žánru true crime na sociálních sítích a streamovacích platformách. Pro obor sociální práce je tento jev významný, neboť reflektuje hodnotové orientace dospívajících, jejich psychosociální zranitelnost a schopnost odolávat vnějším rizikovým vlivům. (Brychta, 2026).

Období adolescence je klíčové pro psychosociální vývoj, hledání vlastní identity a formování morálních postojů vůči společenským jevům, jakými jsou vina, trest či odpovědnost. Domovy mládeže představují specifické prostředí, kde se setkávají jedinci z různých, často rizikových rodinných zázemí. Kumulace sociální zátěže, emoční deprivace či přímé zkušenosti s domácím násilím mohou zásadně deformovat to, jak dospívající dívky vnímají pachatele závažné trestné činnosti. (Brychta, 2026).

Cílem tohoto článku je prezentovat výsledky průzkumu, který mapoval psychosociální vnímání masových a sériových vrahů adolescentními dívkami, a odpovědět na otázku, zda existuje vztah mezi osobními zkušenostmi s násilím a mírou soucitu vyjadřovaného vůči těmto pachatelům. (Brychta, 2026).

Teoretická východiska

Znalost vlivu prostředí a médií na dospívající jedince je z pohledu preventivní sociální práce klíčová. Na teoretické rovině lze definovat několik okruhů, které formují vnímání extrémní kriminality u mládeže:

  • ***Vliv dysfunkčního prostředí a rodiny: ** Vnímání extrémních forem násilí může odrážet vlastní zkušenosti adolescentů s odmítnutím, marginalizací či s emoční deprivací, jež podle Vacínové, Trpišovské a Farkové (2010) pramení z nedostatku lásky a pozornosti v rodině. Drbohlav (2015) k tomu dodává, že fascinace sériovými či masovými vrahy může souviset s narušeným sebeobrazem či velmi nízkou sebehodnotou dospívajících.

  • *Mediální prezentace a romantizace vrahů: Média mnohdy prezentují kriminalitu nejen jako společenský problém, ale do jisté míry i jako zábavu (DiBennardo, 2018). Drbohlav (2015) upozorňuje na problematické vyobrazování pachatelů v popkultuře (např. seriál Dexter), kdy je snaha učinit vraha atraktivním, což může u diváků vést k nebezpečné glorifikaci. Navíc obsazování pohledných herců do rolí skutečných vrahů (např. Zac Efron jako Ted Bundy) může zejména u divaček vést k pocitům empatie a romantizovanému vnímání.

  • *Hybristofilie a fascinace násilím: Sexuální posedlost dívek a žen násilnickými muži se odborně označuje pojmem hybristofilie (Čírtková, 2023). Mnoho takových žen žije v jakési bublině „fandomů", aniž by si uvědomovaly skutečné nebezpečí (Fathallah, 2024). Známými historickými příklady tohoto fenoménu jsou obdivovatelky Teda Bundyho či Richarda Ramireze.

  • *Transgenerační přenos násilí a selhání systému: Významným faktorem u mnoha pachatelů extrémního násilí je skutečnost, že sami v dětství zažili hluboce dysfunkční prostředí, zneužívání či týrání, což podporuje teorii o mezigeneračním přenosu traumat. (Brychta, 2026). Případy jako Richard Ramirez či bratři Menéndézovi poukazují na komplexní dopady domácího násilí a selhání ochranných mechanismů společnosti a sociálních služeb včas zasáhnout. (Snider, 2024).

Metodologie průzkumu

Průzkumné šetření proběhlo v září 2025 v konkrétním domově mládeže střední odborné školy. Zvolena byla metoda kvantitativního průzkumu prostřednictvím strukturovaného anonymního dotazníku, který se skládal z 39 uzavřených otázek. (Brychta, 2026).

  • *Výzkumný soubor: Základní soubor tvořily dívky ubytované v domově mládeže ve věku převážně 15 až 18 let a starší.

  • *Návratnost a velikost vzorku: Dotazníkového šetření se zúčastnilo 96 dívek z celkem 103 oslovených (návratnost 93,2 %).

  • *Hlavní výzkumná otázka (VO): Existuje vztah mezi osobními zkušenostmi s násilím a mírou soucitu, který dívky vyjadřují vůči masovým a sériovým vrahům?

  • *Hypotéza (H1): Dívky s osobní zkušeností s násilím častěji vyjadřují soucit s pachateli než dívky bez této zkušenosti.

Data byla analyzována formou relativních a absolutních četností. Pro statistické ověření hypotézy byl využit chí-kvadrát test pro kontingenční tabulku 2x2 s hladinou významnosti stanovenou na p < 0,01. (Brychta, 2026).

Analýza dat

Získaná data poskytla hluboký vhled do mediální konzumace, osobních traumat i hodnotových postojů respondentek v konkrétním domově mládeže.

Znalost pojmů sériový a masový vrah prokázalo 100 % dotázaných dívek. Jako primární zdroje informací respondentky označily sociální sítě (83,3 %) a podcasty (62,5 %). Signifikantní je zjištění týkající se mediálního obrazu vrahů (Brychta, 2026):

  • *41,7 % dívek uvedlo, že média často romantizují nebo zlehčují činy vrahů.

  • *79,2 % se na sociálních sítích setkalo s obsahem, který sériového vraha vykresloval atraktivně, charismaticky nebo sympaticky.

  • *93,8 % dotázaných se domnívá, že mediální prezentace může ovlivnit postoj veřejnosti.

Data z pohledu sociální práce odhalila znepokojivá zjištění ohledně psychosociální zátěže samotných respondentek (Brychta, 2026):

  • Přibližně polovina (*43,8 % otevřeně potvrdilo; dalších 6,2 % odmítlo odpovědět) zažila formu fyzického či psychického násilí.

  • *25 % dívek má osobní zkušenost s trestným činem (v pozici oběti, svědka či blízké osoby oběti).

  • *68,8 % dotázaných uvedlo, že má ve svém okolí osobu trpící vážnými psychickými problémy.

Pro zodpovězení výzkumné otázky a ověření hypotézy byly respondentky rozděleny do Skupiny A (mají zkušenost s násilím) a Skupiny B (nemají zkušenost s násilím). Proměnná míra soucitu byla operacionalizována do tří kategorií: častý, občasný a žádný soucit. (Brychta, 2026).

*Tabulka 1 - Míra vyjádřeného soucitu s pachateli dle zkušenosti s násilím

Statistická analýza prostřednictvím chí-kvadrát testu (p < 0,01) prokázala signifikantní vztah mezi těmito proměnnými. Dívky se zkušeností s násilím (Skupina A) projevují častý soucit více než pětinásobně častěji (41,8 %) oproti dívkám bez této zkušenosti (8,3 %). Hypotéza H1 se tímto potvrzuje.

Diskuse

Výsledky šetření přinášejí pro oblast sociální pedagogiky a sociální práce varovná, avšak cenná zjištění. Skutečnost, že polovina dospívajících dívek má osobní zkušenost s násilím a čtvrtina s trestnou činností, poukazuje na enormní psychosociální zátěž mládeže v domovech mládeže. (Brychta, 2026).

Potvrzení výzkumné hypotézy ukazuje úzkou provázanost mezi vlastním prožitým traumatem a vnímáním pachatelů závažné kriminality. Dívky se zkušeností s násilím pravděpodobně disponují vyšší citlivostí k narativům, které naznačují, že i pachatelé (např. Jeffrey Dahmer či bratři Menéndézovi) byli v minulosti oběťmi dysfunkčního prostředí a zneužívání. Tyto dospívající se snáze identifikují s psychologickými mechanismy, jež vedly k radikalizaci či agresivitě. (Brychta, 2026).

Na druhou stranu, nadměrná konzumace „true crime" žánru, kdy 81,3 % dívek hledá o vrazích další informace, nese ve spojení s romantizujícím obsahem na sociálních sítích obrovské riziko. Pokud je sériový vrah vnímán skrz prizma atraktivity (s čímž se na sítích setkalo téměř 80 % dívek), může docházet k nebezpečnému emocionálnímu zmatení a legitimizaci patologických vzorců v partnerských vztazích (fenomén hybristofilie). Zde sociální práce naráží na etickou a edukační hranici – je nutné u adolescentů rozvíjet schopnost empatie a pochopení příčin sociální deviace, zároveň je ale nezbytné jasně ohraničit a odsoudit antisociální chování a vinu pachatele. (Brychta, 2026).

Závěr a doporučení pro praxi

Psychosociální vnímání masových a sériových vrahů adolescentními dívkami je fenoménem, který odhaluje mnohem hlubší strukturální problémy v životech dospívajících. Fascinace extrémním násilím není jen povrchním trendem popkultury, nýbrž často indikátorem neřešených traumat, sociální izolace a potřeby pochopení mechanismů moci a útlaku. (Brychta, 2026).

Z pohledu sociální práce a pedagogické praxe v domovech mládeže vyplývá z této studie několik zásadních doporučení (Brychta, 2026):

  1. ***Systematizace školních poradenských pracovišť: ** Je nezbytné prosadit legislativní úpravy, které ukotví a finančně zajistí pozice sociálních pracovníků a psychologů přímo na školách a v domovech mládeže. Současný model, kdy pracoviště často tvoří jen výchovný poradce a metodik prevence, je pro řešení komplexních traumat nedostatečný.

  2. ***Rozvoj mediální gramotnosti: ** Domovy mládeže by měly implementovat preventivní programy zaměřené na kritickou reflexi mediálního obsahu. Dospívající musí umět dekonstruovat senzacechtivé a manipulativní narativy streamovacích platforem a sociálních sítí.

  3. ***Proaktivní identifikace rizikového chování a traumatu: ** Zjištění o vysoké míře traumatizace vyžaduje vytvoření maximálně bezpečného a důvěrného prostředí. Sociální pracovníci musí aktivně nabízet krizovou intervenci a individuální podporu jedincům, kteří vykazují znaky viktimizace.

Aplikace těchto postupů (například ve formě závazné rezortní vyhlášky o preventivních opatřeních) může zásadním způsobem pomoci adolescentům zpracovat vlastní frustrace a traumata zdravým způsobem, nikoliv prostřednictvím identifikace s patologickými a kriminálními figurami.

*** Mgr. Jan Brychta, Ed.D.* Domov mládeže, Hotelová škola Poděbrady, příspěvková organizace*

Zoznam bibliografických odkazov

BRYCHTA, J. 2026. Psychosociální vnímání masových a sériových vrahů adolescentními dívkami v prostředí domova mládeže. [Diplomová práce]. Vysoká škola Danubius. Sládkovičovo.

ČÍRTKOVÁ, L. 2023. Právní psychologie v aktuálních tématech. Praha: Galén, 2023. 375 s. ISBN 978-80-7492-694-5.

DIBENNARDO, R. A. 2018. Ideal Victims and Monstrous Offenders: How the News Media Represent Sexual Predators. In Socius [online]. 2018 [cit. 2025-09-21]. ISSN 2378-0231. Dostupné z: https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/2378023118802512.

DRBOHLAV, A. 2015. Psychologie masových vrahů: příběhy temné duše a nemocné společnosti. Praha: Grada, 2015. 312 s. ISBN 978-80-247-5599-1.

FATHALLAH, J. 2024. Being a Fangirl of a Serial Killer is not ok: Gatekeeping Reddit's True Crime Community. In New media & society [online]. 2024, vol. 26 no. 10 [cit. 2025-07-15]. ISSN 5638-5657. Dostupné z: https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/14614448221138768.

SNIDER, J. 2024. The Menendez Brothers: Crime, Trauma, and Evolving Perspectives on Abuse and Justice. In R Street Institute [online]. 2024 [cit. 2025-07-16]. Dostupné z: https://www.rstreet.org/commentary/the-menendez-brothers-crime-trauma-and-evolving-perspectives-on-abuse-and-justice/.

VACÍNOVÁ, M., D. TRPIŠOVSKÁ a M. FARKOVÁ. 2010. Psychologie. 2. rozšířené vydání. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010. 240 s. ISBN 978-80-7452-008-2.